Scientists house

Zůstávala schovaná pod postelí a přemýšlela, kdo ji půjde hledat...kdyby nikdo..Prostě půjde prozkoumávat dům, tak jak je oblečená..cítila se totiž takhle volně..Navíc..chtěla vědět, jak se tady objevila. Tohle ji běhalo hlavou..mezitím, co vyčkávala ve svém pokoji pod postelí.

"Coze delam?" Pozvedne na nej nechapave oboci ale radeji se k tomu nevyjadruje ale jen se zasmeje. Poslechne Donnieho ale jeste zkontroluje malou jestli sedi a nespadne. "Takze vajicka...no pokusim se." Projde kolem velke stribrne veci ktera zvlastne vrci...zjisti ze je na ni neco jako uchytka tak ji proste otevre. Ozari ji svetlo a uvidi uvnitr plno potravin. "Paaaani!! To je jak chodici zahrada, krava a studna dohromady!" Rekne nevericne a podiva se dovnitr. Doslova tam strci hlavu..."Brrr ale je tam zima!" Hned vyleze ale spatri vajicka. "Takze ty bychom meli. Donnie zvladnes najit neco na cem ty palacinky udelame?? Myslim ze polovinu ingredienci jsem nasla. Jsou ale divne...podivejte na to mleko." Vytahne krabici. "Je v papiru! Jaktoze neprotece?" Nechapave zakyve hlavou ale radeji to dale nekomentuje je toho fakt moc.
Polozi veci na linku a ceka co Donnie vymysli nebo najde, jeste potrebuji mouku.
"Skvele Nico, vice jidla se bude hodit a nudle nejsou vubec spatne. Ty si dam i ja." Rekne mile, sice ji stale lehce strasi jestli zase neupadne do tranzu ale to ted neresi. Prioritou je nakrmin malou.

Nějak nechápala Nicovu poznámku, možná protože na to byla ještě hodně malá, ale nějak se jí to nelíbilo. Jen koukala, jak všichni běhají kolem dokola a nakonec se rozhodla, že ona bude taky pomáhat. Doběhla k ploše, kde všichni chystaly suroviny, ale byla na ni moc malá. Začala tam skákat jako opička aby na něco dosáhla, nakonec zjistila, že je to zbytečné, tak se zatvářila opravdu žalostně. "Já chci taky pomoct."Přiznala se a trochu u toho zašišlala.

"Tak jo," pousmál se a koukl smérem odkud odešla. "Tak chápu..pŕeji hodně štěstí," zasmál se trochu. Sice ho neznal, ale působil v pohodě, když se zajímal o ostatní. Vlastně zatím každý panikaŕil spíš o sobě. "No tak to ano... asi ji budu muset hlídat," zachechtne se. "Ale na to jsem zvyklej. Tak díky Seadricku... budu si to pamatovat," usméje se. "Já jsem jinak Nitori," trochu sklonil hlavu. "Moc mě těšilo," řekl ještě a už se pobral za ní. Né že by ho potřebovala, ale on chtěl moc vidět jí. Dokráčel do pokoje a rozhlédl se kde by mohla být, rozhodně ji tedy cítil.
"Kdepak je malá lady?" zasmál se trochu, o moc nižší zas nebyla. Našel po chvilce od postelý její pach a sklonil se se širokým usměvem na znak že už ji má.

Jen pokývá a na chvilku se odmlčí."Moje jediná rodina je můj bratr, a ten je teď.. bůh ví kde.Zatím co já trčím tady.." Znovu se odmlčí.Pak se podívá na ni. "Víš..Jedinou cestou ke štěstí je přestat se trápit nad tím,co je mimo naši moc." Udělá pár kroků od okna a znovu se na ní podívá "To si vždycky říkám, když si vzpomenu na svou matku,nebo mojí životní lásku,nebo..To je jedno,myslím že to chápeš."

Sledovala každý jeho krok a dle jeho slov si domyslela, že toho mají víc společného než si prvně myslela. taky jí při prvním setkání působil jako naprostý buran. Poslouchala o a teď se cítila opravdu zahambeně. Přešla k němu a znamení, že ja tam s ním, opatrně vzala jeho ruku d svých dlaních. Vtipné musela použít obě aby ji zakryla a divné dotýkat se takto jiného muže.
"Myslím, že to chápu víc než jiní... Chceš si o tom promluvit?"

Usmal se. Děkuji, Ari. Prohlédl ingredience, vzal si nůz, který byl zasunutý v takové divné věci, zvané stojánek a opatrně prořízl krabičku mléka a nalil to do mísy, ne celou ale zhruba aby měl dost na deset palačinek. Musel počítat i s mnozstvím potřebné mouky, kterou tam pak pomalu sypal., zatimco druhou rukou míchal aby se to zahustilo. Když byla hustota přiblizně jak si pamatoval od babičky -to je hodně vzdálená minulost- přihodil trochu víc cukru a špetku soli. Chceš pomáhat? Koukl na maličkou a usmál se, posunul mís, vyzvedl Merliu a podal ji měchačku. Míchej. Podrzím ti mističku. Usmál se mile a chytl misku aby nesklouzla z linky.

Chtéla jsem ho zabít. Zamumlala slečna ze spánku, který už nemohl trvat dlouho a během nrkolika dalších sekund se prudce posadila a otevřela oči, s hlasitými oddechy se snaúila uklidnit. Koukala se do svého klína, nakonec je očima prohlédla okoli postele a pomalu se rozhlédla. Kde to jsem? Trochu se zamračila, odkryla ze sebe slabé plátno, čímz odhalila své nahé tělo, které se zdálo slabší, než skutečně bylo. Světlá barva pleti zdúraznovala hnědé oči a tmavé vlasy. Pomalu zpustila nohy z postele a pokusila se postavit, i kdyz to bylo těžké a při prvních několika krocích, zavrávolala a musel se opřít o stěnu. Co se to děje? Pomaličku se přiblížila k jediné véci, co se jí zdála nejznámější, tou byla skříň, kde se nacházelo spousta kouskú oblečení. Ani jedno jí nepřišlo vhodné, byla zvyklá na užské a takové šatičky pro dámičky... jí nedělaly dobře, cítila se zranitelněji uz jen kvůli tomu jak se v tom nedalo pohybovat. Kdyz objevila v jednom ze šuplíku kalhoty... prohlásila, ze nejsou dostatečně pruzné a je to hroší nez korzet. Nakonec se svou vybíravostí pro oblečení skončila ve spodním pradle a provizorních "šatů" ze svetru. Najdu něco lepšího. Pousmála se a šla ke dveřím, které ... nevěděla jak otevřít, protoze tak divnou kliku ještě neviděla, ale nakonec po zmáčknutí kliky na to konečně přišla a nepozorovaně, zcela zticha proklouzla ven na prázdnou chodbu. Bylo všechno rozostřené, hlasy se zdály hlasitější nez byly. Kazdopádně po zaslechnutí něčeho co jí drásalo sluch jednoduše otevřela náhodné dveře a v nějakém random pokoji se zavřela. Bože... Zakroutila hlavou a rozhlédla se, ztuhla kdyz zjistila, ze zde nékdo spí, ale to bylo jedno... hlavně jestli bude mit ve skřini pruznější kalhoty. Tiše se odebrala ke skříni a tichoulince ji otevřela. Když Kane tak spokojeně chrápošil, proč jeho nevědomosti nevyužít.

"Taky mě těšilo..Nitori.."naposledy se na něj podíval a usmál se mile, pak už šel do pokoje..začal se přehrabovat ve věcech, oblékl si toho víc.. Nehodlá na sebe poutat pozornost, našel pár knížek u sebe v pokoji, sedl si na postel a prostě si je začal číst, přitom chvilkou koukl na chodbu z pokoje, zda se tam něco neděje.

Ušklíbla se trochu, že ji našel...zasmála se tiše a víc se skrčila dozadu, aby na ni nedosáhl." Pfuuu...není fér..." zamumlala tiše a přivřela oči." Jsi snad pejsek...? tohle není možné.." zamručela trochu, ale brala to spíš jako ze srandy.

Cítil ve spánku něčí přítomnost, pomalu pootevřel oči a posadil se, sladce zívl a promnul si očička." heeh..?! Co to je za dalšího zloděje..? Jsem snad charita..?"Zasmál se tiše, sedl si pořádně a konečně se zorientoval. Skousl si ret, když uviděl kořist, kterou by chtěl. " Olala...co tady děláš..?"zašeptal tiše a snažil se být při smyslech, ale byl trochu ještě unavený.

"Neni zac" usmeje se na nej a zadiva se na malou jak poskakuje. Zvedne ji na linku a opatrne posadi aby nespadla. To uz ji Donnie podal varecku aby michala. "Ty jsi ale sikulka" rekne nadsene a pohrabe ae zase ve skrini kde nasla hrnec a ted najde i panvicku. "Wuala!! Mame na cem smazit." Rekne nadsene a opatrne ji polozi na rozpaleny povrch na kterem predtim sedela, stale z toho ma respekt.
"Vypada to tady vazne zvlastne. Veci co maji v sobe jidlo. Mleko co nevytece z papiru...nejsem si jista jestli se mi to tady libi, ale mam pocit ze se s tim budeme muset naucit zit. Co rikas?" Stoji vedle Merliah a hlida ji aby neupadla, pritom se diva na Donnieho a v ocich se ji zraci jasny strach ale snazi se ho skryvat. No moc ji to nejde.

Ztuhla a trochu přivřela oči, pousmala se. Tohle se ti jen zdá... tak si zas lehni, zavři očka a sni o něčem hezčím. Povzdychla si a přes rameno se na muže koukla. Hlavně klid. Tvúj sen tu hledá oblečení co by mu sedělo, máš s tim problém? Prokroutila očima a trochu stáhla svetřík aby zakryval vše potřebné. Dál se bezeslov přehrabovala v tichosti skříní.

Trochu se zazubil, potěšen hlavně, že ji muže znovu vidět. "No..pokud vím tak jsem člověk," zasmál se. I když ten čich a jasný sluch, musel uznat že to zcela nechápe. Normálné by ji našel taky ale ne tak rychle. "No ale jsem rád že jsem tě našel. Neměla bys tu být sama. I když vypadáš skutečně silně," zamyslel se.

Bleskurychle vyskočil z postele, už potřeboval svoji energii, chytil ji zezadu za boky a zavrněl ji do ouška. " Nevadí mi to...ale momentálně...nic potřebovat nebudeš..." Skousl si ret a pevně ji chytil, aby mu neutekla..začal ji něžně líbat zezadu na krku a dýchal ji teplý vzduch na každý polibek. Trochu na ni působil svou magií, aby dopomohl k přijmutí se s ním vyspat.

Když jí Donie dá metličku a Ari posadí na linku přisune si misku, kterou jí posléze Donnie drží, tak začne trošku rychle míchat. Metličku drží v obou rukách a v pěstičkách a přitom jak míchá má vyplazený jazýček. Moc se totiž na to soustředila. Po chvíli strčí prstík do těsta a dá si to do pusy. Pak se zatváří strašně nevinně, usměje se až jdou vidět zoubky a trochu přikrčí ramena.
Následně si však všimne Ari a zesmutní. "Teto ty jsi smutná? Nebuď smutná!" Stoupne si na lince a obejme ji okolo ramen, aby mohla být v její náručí a dá jí malou cudnou pusinku na tváříčku.

"Věř, že jsem dost silná...hlavně na to, abych ti nakopala zadek až vylezu.." Porozhlédla, zda nevidí nikoho jiného...vylezla druhým koncem a olízla si rtíky." Říkala jsem, že chci tvoji duši.." Řekla schválně, chtěla ho trochu postrašit." už ti nikdo nepomůže..nikdo tady není aby ti pomohl..nestihnou ti pomoc.."Začala se k němu pomalu přibližovat.

Když ho chytila za ruce zadíval se jí do očí.Bylo to docela zvláštní.Když se ho zeptá jestli o tom chce mluvit jen zavrtí hlavou na náznak že nechce,bylo by to na dlouho,a navíc.. Asi by to ani nepochopila.Přeci jen,čí otec zavraždí svou manželku? A to není všechno.Prostě je to dost komplikovaný.
"Nejseš tak hrozná jak jsem si myslel." Řekne trochu sarkasticky a ušklíbne se.

Vyjukaně zamrkala. Eh? Hele, to že je to tůj sen neznamená, že toho musíš využít. Pokusila se vyvléct, ale to už ji chytil celkem pevně.Přivřela oči a uz při prvním polibku se zachvěla. Cítila takové nutkání k néčemu... co vlastně ani nechtěla a i když nesouhlasně -někde hluboko- ho nechala. Počkat... co to... Zakňučela a skousla si ret.

Usmíval se, pořad se musel usmívat, ani to jinak neslo protoze byl pobaven tím jak se malá kráska snaží. Pak se koukl na Ari a přivrel očka. Taky jí věnoval úsměv. Zvyknem si a zvládnem to... jsme teď na všechno tři. Zatím, ne? Vlastně nás je na to pét, ještě Ari tučňák a medvídek Donnie. Usmál se a koukl na maličkou, ktera se teď zachovala tak hezky jen ji nechal aby "tetě Ari" zlepšila náladu.

Jeho ruce nepustí, naopak začala zkoumat, jak je ta jeho ruka velká proti její. Pohlédla mu do těch jeho modrých očí a na chvíli se zarazila.
"Ani ty nejsi tak špatný jak jsi prvně vypadal. Škoda.. tehdy to pro nás mohl být tak zajímavý večer... Doufám, že už nikdy nebudu kvůli tobě brečet." Řekne, ale jde vidět že to bere s humorem.

Na chvíli s polibky přestal a podíval se na ni. " Chci tě..." Zavrněl znovu a kousl ji do ouška." Poddáš se mi? Prosím.."Zakňučel trochu." Potřebuji energii...bez ní budu jenom spát a nebudu ničeho schopný.." zamumlal a pohladil ji jednou rukou po bříšku, přitulil se k ní víc a hlavu položil na její rameno, čekal na její odpověď. Pokud by nesouhlasila...prostě by to neudělal..a šel by se dál trápit v posteli.

To co udelala mala Mer to necekala. Kdyz se ji zeptala co se deje jen se zhluboka nadechla "Ale to nic, jen je toho moc. Ale jete ze mame tebe ty slunicko." rekne mile a taky ji obejme, potom ji zpatky posadi a podiva se na Donnieho. "Mas pravdu, je nas na to dost. Ale zatim jsme jen v dome. Buhvi co je venku...bojim se i z okna povidat" rekne vazne ale musi se zasmat. Jak zakomponoval do party i hracky, to bylo vazne strasne mile.
Ale potom se podivala na panvicku ktera uz vypadala horce. "Takze meli bychom alw pouzit olej aby se to nepripalilo ne??" Rekne a zamysli se. "Nevidel jsi nejaky pri prohledavani skrinek?" Koukne na Donnieho a potom malou pohladi po vlasech. "Za chvilku se poradne najime...jestli to teda strejda Donnie nepripali." Rekne lehce rostacky aby uvolnila atmosferu.

Pomalu už na té lince usínala, tak znovu aby to ti dva neviděli si ulízla těsta. Pak ještě jednou a ještě jednou. Nakonec s jejich pomocí si šla sednout zpátky na židličku. Po chvíli skončila s hlavou položenou na pultu a usnula.

Její tvář jaksy nechytala růž tak dobře, ale začervenala se i tak.Poddat se? Nauč mě jaké to je být poddaná. Ušklíbla se a lehce se opět zachvěla. Nez svolím... dostanu od tebe pak oblečení? Zašeptala trochu nesměle a pousmála se. Asi to bylo spíš magií, ktera dopomahala k náhlému chtíči zazití něčeho nového. Povětšinu svého života zabíjela a nechavala si za to platit.