David´s house

Neposlouchal ho, neměl vůbec zájem...myšlenkami byl u své milované minulosti, která byla víc jak skvělá. Všechno se mu dařilo..lidi ho měli rádi, jenže pak prostě vše zmizelo a objevil se tady..chvíli vypadalo, že se jenom třese zimou, ale po chvíli šlo slyšet, že to bylo kvůli tomu, že začal vzlykat, kvůli své bezmoci..Připadal si jako nějaká hračka, s kterou si každý hraje a po chvíli ji zase někam pohodí." Baví tě...ubližovat lidem..?" zašeptal tiše, ale se vzlykáním nějak nepřestával.

Byl zaujatý svýma myšlenkama. Pŕemýšlel hlavně co s ním. Už mu trochu lezl na nervy. Spíš proto, že skoro neměl city. Jenom divadílka. Po chvilce tranzu si všiml jeho vzlykání a povzdechl si. No jo...vlastně od néj nemůže čekat, že po všem bude v poŕádku. Navíc mu sebral ještě i fyzickou sílu natož psychickou. "Huh? Ti snad ubližuji? Jsem si akorát pujčil tvou sílu... to že si připoutám je tvá chyba... říkal jsem ať nejsi debil," zachmuřil se.

Podíval se na něj s uslzenými očičkami." ubližuješ mi..."zašeptal, znovu se schoulil do klubíčka a zavřel oči, pokoušel se myslet na něco jiného a ne na to, že je skoro nahý, spoutaný a k tomu má hlad, žízeň a chce se mu čůrat.. chvilkami se otřel nohami o sebe, aby to náhodou nepustil...dál tiše vzlykal..Nic jiného mu ani nezbývalo. Navíc byl poněkud citlivější..tohle k němu prostě patřilo..nebyl to nějaký násilník, aby nadával nebo něco podobného.

Otočil k nemu povýšenécky pohled a povzdechl si. "Hlavně nebreč... co ti to pomáhá?" narovná se, odemkne mu pouta a rozepne mu řetizek. Napravil mu ten kus oblečení co mu zbýval. "Chceš vypadnout?" zeptal se. Už ho uplně uvolnil. Zajimalo ho zda toho využije. Né že by ho chtěl pouštět. Zajímalo ho zda ho až natolik nesnáší už po pár minutách co ho zná. Ty lidi venku by ho mohli nesnášet mnohem víc. Už od začátku ho chtěl nějak bránit. Přesto, že ho pak zakousl, no neměl ani moc na vyběr.

Rozbušilo se mu srdíčko, když byl volný...koukal se na něj. Místo, aby se dal na útěk pryč...se dal na útěk na záchod XDD Jinak by to už opravdu neudržel..chvíli mu to zabralo, ale našel ho..po vykonání potřeby si umyl ruce a povzdechl si trochu. Začal si prohlížet dům, vše to pro něj bylo prostě nové..jako z jiného Vesmíru." jak se jmenuješ..?" Prohodil, tušil..že ho slyší.

Hleděl mu do očí, chtěl pŕedem z nich vyčíst co udélá. Oddechl si, že jen tohle. Plížil se občas problesknutím za ním a sledoval ho v podstatě z každé strany jak chodil po domě. Chtěl znát jeho reakce a u toho sám se občas ohlédl. Tohle sídlo se mu docela líbilo. I když zas tak často tu možná nebyl. Rozhodl se, že mu řekne zatím jen to druhé jmeno a pravé si nechá pro sebe. "řikej mi David," objevil se před nim a pohledl si trochu na své ruce.

Polekal se trochu a koukl na něj." Ohh...dobře...řekl jsem ti své..?"zamrkal na něj a ušklíbl se trochu. Sledoval ho, kdyby chtěl zase na něj něco zkusit..tentokrát by se jen tak nenechal..spíš v to doufal..byl na něj moc rychlej." Proč jsi zrovna šel po mě a ne po té holce..Nebo po tom klukovi...měl bys z nich víc energie..a určitě by nebyli tolik otravní jako já."

"Neřekl...proto z tebe byl pes," povzdechl si, dal si tu ruku do kapsy a s neurčitým vyrazem k němu vrátil pohled. Ta otázka byla zcela na místě a snad to byla první normální věta co vypustil z pusy. Nad tým se sám musel na chvilku přeci jen zamyslet. Udělal pár kroků k němu a s přižmouřenýma očima si ho znovu prohlédl. "Vidím...potenciál," řekl dva jednoduchá slova než to mohl zkonkretizovat. "Sice se chováš jako holka...tvá podoba démona je neskutečně silná... Tá síla ti proudí i v žilách... fascinuje mě to víc jak si chci dovolit," řekl tiše a pořád ho kontroloval pohledem. "Tvá krev... nechtěl jsem tě zabít...jako jediného... abych konečně řekl neco upřimneho... tvé tělo mé jistým zpusobem táhne..."

Zamračil se na něj a zavrčel jako vždy...jako štěňátko." Nejsem pes...Jinak jsem Rikku Kinshi..a je mi 18 let..nejsme dítě..jsem už dospělý.." Povzdechl si trochu, přimhouřil na něj oči. Poslouchal ho, ale nějak tomu nevěřil a jen vrtěl nesouhlasně hlavičkou." Zní to jako skvělá pohádka.." Pak trochu zrudl.." Méé...tělo ?!" Vyjekl trochu a sledoval ho.

Obešel ho ještě pár krát. Se zasněným pohledem si prošel prstem po rtech. "Rád tě poznávám Rikku..." řekl tiše. Spíš to byla jen zdvořilost. "Jasně," zasmál se tiše pobaveně. Pak se zamračil. "To bohužel není pohádka," odsekl. "Nesnáším zmražené...doufal jsem, že se nikdy neprobudí," zavrčel znechuceně. "Kromé tebe... když ses tam tak ťrásl...mohl jsem toho kluka nechat si tě vzít. Ale neudělal jsem to. Něco...na tobě mé táhne...a možná je to nebezpečný," zamračil se. Ignoroval jeho pohoršení. "Máš snad néco proti?" i kdyby tak má smulu nejspíš.

" nooo..já tebe taky...asi.." zamumlal, spíš by řekl, že nerad. Nevěděl, co by měl od něj čekat. chtěl utrousit další ošklivou poznámku jako vždy, ale pro tentokrát si ji nechal pro sebe." Neudělal by to..nevzal by si mě..už je díky tomu, že to byl anděl..bral to spíš jako škádlení.." Zamumlal tiše. Začal pomalu couvat, zrovna byl v nevýhodě, když měl jenom boxerky.." Co bys asi tak s mým tělem mohl dělat..?"

Zachechtl se. Vypadal tak mile. A pŕi tom by ho možná dokázal i zabít. "To jsem nemohl nechat na nahodu," prokřupl si zas prsty. "Chci tě lépe poznat," zvedl pohled k jeho očím. "Nemusel si se tak cukat když to bylo jen škádlení," zatrásl hlavou. "Každopádně... dokud spolupracuješ tak ti neubližim... a ani po tobé nic nechci minimalně prozatim," zastavil se konečně a opřel o zeď. "Myslím, že by šlo hodně věcí...víš... jsem sám," ukázal rukou po domě. "Byl bych rád za tvou společnost."

Jak šel pozpátku, narazil na stěnu a koukl na něj. Polkl trochu..." Zní to jako nabídka, abych byl tvoje žena v domácnosti..." zašeptal a zrudl..pak se trochu zamyslel." Mě to první nedošlo, že to je jenom škádlení..."vzpomněl si na to, jak ho to vzrušilo a to už pořádně zrudl. Sledoval ho a čekal, co řekne..Trochu se i bál. "Co když odmítnu..?"

Ušklíbl se pro sebe. Z koutu mu neuteče, vlastně nikde by neutekl. Promnul si obličej. Možná kdyby se stihl naučit o svým schpnostech víc tak pak by ušel. Ale neměl ani dost síly. Potřeboval regeneraci. "Ženu ani v domácnosti nepotřebuji," uškrnul se. Pŕeci jen nejedl lidské jidlo skoro vůbec. Bylo mu asi tak nechutné jako ti lidi z toho domu. takže nikoho na vaření a pod nepotřeboval. Jenom na hraní, pořád je muž. A to flirtovani sukuby na spŕijemnéni by ji bylo na nic protože je na kluky. "Jasný...nedošlo...taky nejspíš to, že tvé vzrušení viděl každý v té mistnosti... bylo mi trapně i za tebe," promnul si zas obličej. "Ani nevíš jak si pŕitažlivej," olizl si rty.

Oddechl si úlevně, že nic takového nebude...i když v domácích pracích exceloval..tohle by bylo trapné. Opravdu ho potěšil, že tohle po něm nechtěl..kdyby mohl..skákal by tři metry vysoko a věšel všude vítězné záclonky. To co řekl, bylo jako podlý útok zezadu, když se nekoukal. Zrudl zase, akorát ho to přešlo..koukl se jinam." Nejsem nějak přitažlivej a za to vzrušení nemůžu...to samo..."

Zas si ho proměřil. Sám se nechápal. Sice byl na muže, ale proč tenhle? Povzdechl si trochu. už s tím nic nenadělá. Stejně. Když nékoho dostane na svou stranu bude to jen lepší ať je to kdokoliv. "Jasně...jasné že samo," zachechtl se. "tedy se ti to ještě u muže ani ženy nestalo?" zvedl obočí. Kdyby byl na muže tak by mu to jen šlo do karet, ale ten kluk je mladej, nejspíš ani sám neví moc co chce. Za to on už to mél jistý. "Podle mé si přitažlivek docela hodně," zamumlal a odešel v sekundě k oknu na konci chodby.

" Mnoo..nikdy se mi to nestalo..ono hlavně to bylo kvůli tomu, že to byl muž..protože o ženy nejevím zájem.." Povzdechl si trochu a koukl se na něj." Nejsem přitažlivý..."zase odsekl a zamračil se. Podíval se na něj a dal hlavu na stranu, pomaličku se dostal od stěny a začal pryč couvat, aby utekl..Měl trochu strach, co chce udělat..

Pozvedl obočí a nastavil víc uši. To ho docela zaujalo. I když nechtél si nic namyšlet, ale toužil po něm. Když je spíš na muže, tak alespoň se znižuje šance, že by mu néjak moc mohl ublížit. Síce rád vyvolával strach, no už se začínal cítit sám. "Chápu tě..." odpíchl se od okna a když si všiml, že couvá a cítí od něj pořád strach, trochu se zamračil. "Skutečně ti ublížit nechci... nejsem zas zvíŕe," odvrkl. "Jen nesnáším vše ohledem toho projektu. jak říkám....jsi výjimka." Už mu jednou dal přiležitost odejit, neodešel. Už teď brzy žádnou nedostane.

"Nemám v tebe důvěru...takže ti nevěřím.."Povzdechl si trochu. Zrychlil trochu až se dostal k venkovním dveřím a dal ruku na kliku, že je otevře a prostě vyběhne ven, sice v boxerkách, ale nic jiného nemá..bohužel..i když ho něco..drželo u něj..chtěl zkusit utéct...byl zvědavý...zda opravdu po něm tolik touží a nenechá ho utéct.

Zasmál se. Byl to každopádně odvážnej pokus. Ani nemohl čekat že by mu véřil. Nechal ho dojít až ke dveřím a když už je otevřel, dostal se před ně. "už jsem ti šanci dal...teď tě utéct nenechám," povzdechl si. Ani náhodou ho nepustí. I když tak si možná lásku nezíská, ale když mu uteče, nejspíš už ho nikdy neuvidí. Proč by se totiž vracel nebo ho hledal, když mu jen ublížil prej?

Přimhouřil na něj oči, bylo to dost nefér..došel až k němu..sice to bude odvážné a možná si tím vykope vlastní hrob, ale za pokus to bude stát, chytil mu ruku. Podíval se mu do očí a pomalu si ji dal pod boxerky na chloubu, i přes skouslý ret zavzdychal..zatnul svaly na břiše a koukal na něj, co udělá..Dost se mu to začínalo líbit, když měl takhle v rukou jeho chloubu. Pomaličku z toho vlhnul a taky si toho musel všimnout.

Pozorně ho sledoval. Divil se, že najednou mlčí a ani se nehne. I kdyby, nic by mu to nepomohlo. Neměl v umyslu ho nechat jít. Nečekal, že se ho dotkne natož, že by si dal dobrovolně cizi ruku pod boxerky. Zachvěl se, jak ŕíkal...chtěl ho a on mu to néjak neulehčoval. Navíc po chvilce zjistil, že tam je dost mokro. Skutečně z něj vlhnul? Moc se mu nechtělo věřit. Jaký trik by tohle mohl být? Byl z toho zaražen a uplně ztrácel smysly. Trochu ho postrčil dál, bleskově zavřel dveře. Nepotřebuje kolemdoucí smrtelníky. Než by náhodou upadl ho chytl za pas.
"Co je tohle za test?" řekl tiše a zkoumal v jeho očích zda mu odpoví upřimně.

Přivíral spokojeně oči a lehce se pohupoval proti jeho ruce, chvilkou tiše vrněl...jak se mu to líbilo, když ho postrčil..nafoukl trochu pusinku a koukal na něj..nejdřív úplně mlčky, ale nakonec otevřel ústa." Zkouším..zda mě opravdu přitahuješ...a zda jsi říkal pravdu o tom, že po mě toužíš..." Zašeptal tiše a začal se červenat. Opravdu ho přitahoval, i přesto..že se někdy zachoval ošklivě. Nikdo jiný stejně o něj nejevil zájem...

Čekal...měl času dost a té ruce se na tom mistečku líbilo stejně. "Vypadá to..." pohl rukou, "že docela pŕitahuju," ušklbl se a chytl ho za ten pas pevněji. "Toužím po tobě kurva moc," zavrčel trochu. Málokdy se v něčem dokázal ovládat. Tohohle znal dost krátko a už by ho ojel. Doufal tedy, že jde jen o to. Že ten pocit vyjimečnosti nesahá dál.