Sandy Beach

Ach nádherný den, který bude ještě nádhernější, až v tomto zapadákově najdu někoho, koho bych mohla vysát k prasknutí. Není nic lepšího, než vysávat životní energii, dokud se schránka nezačne nafukovat a pak nebouchne. Za doprovodu černého kouře jsem se přemístila poblíž skalisek, která jsou na pláži a na sobě jsem měla pouze plavky, kolem pasu převázaný takový ten jemný šátek. Věděla jsem, že mé tělo je má největší přednost, a tak jsem toho mohla patřičně využít. Ostatně, snažila jsem se procházet hlavně kolem větších skupinek a nejvíc mě bavilo, když mě muži očumovali a jejich přítelkyně a manželky je káraly, jací jsou to prasata. No, ale žádní prasata to nebyli, bylo to jenom jídlo, teda, chápete mne. Na malý okamžik se zastavím a otočím se čelem k moři. Vítr si pohrává s tím kouskem šátku, který mám ovázaný kolem pasu. Ruce složím na prsou a čekám, jestli si třeba někdo té kouzelné bytosti, jakou jsem všimne. V jiném případě si najdu něco dle gusta.

Ani si nevšimli, že on zmizel. Bylo tam hodně co k řešení a ty jejich otravné kecy a nechápavé pohledy ho rozdráždili a dokonce i znudili. Tak se opět nenápadně vypařil a šel si něco zakousnout. Možná by mohl přemluvit starostu, aby udělal nějakou akcičku pro město a kdyby nechtěl... No i na to má Jake metody.
Po výborné svačince odhodil svou oběť daleko od hlavní pláže do nějaké jeskyňky s jezírkem. Pak se vydal na pláž, procházel se okolo pláže, měl na sobě jenom plavky, tričko nepotřeboval, takhle mohl každý obdivovat jeho vypracované tělo, ale nikomu se nedostálo to potěšení. Již dávno sex neprovozoval, žádná pro něj nebyla dost dobrá a ani nebude, i ty nejlepší z nejlepších dokázal shodit na dno.
Vlny mu omývaly nohy a on koukal na horizont, ničeho jiného si nevšímal, stejně by tam nenašel nic zajímavého.

Chvíli jsem se ještě nechala hladit od intenzivních přívanů chladnějšího větříku, který ale nenarušoval tohle ... léto, či jak tomu ti bídní červi říkají, prostě byl jenom potřeba, aby tu plno těl nenašli význam slova přehřátí. Jak jsem se tak ohlížela, myslím, že jsem našla svou oběť a proč tomu tak vždycky říkám, když stejně podlehnou a jsou moji? Všichni do jednoho. Udělala jsem pár kroků blíž a jak už jsem byla blíž než se zdálo, konečně jsem v něm poznala jednoho z těch vymazanců z včerejšího dne. "Už došlo k slavnostnímu otevření sanatoria?" Pronesla jsem do éteru, přičemž se koutky mých rtů vyšvihli do křivého úsměvu. Tvářila jsem se, ale jako bych to ani neřekla já a prostě jsem stočila svou hlavu někam jinam. Prohlížela si něco jiného.

Otočil se na tu vlezlou holku co k němu došla. Prohlédl si ji od od hlavy až k patě a zpátky s povytaženým obočím. Někomu by to mohlo připadat drzé, ale pro něj to bylo normální Vždycky takhle zkoumal všechny co za ním přišly. No už jsem viděl horší... ale i lepší Řekl si v duchu a pak zkřížil ruce na prsou. "Znám tě ...?!" Zeptal se s podrážděním v hlase. "Nemyslím si..." Odpověděl si sám a pak ji jen tak obešel a pokračoval dál.
Nechápal, co si ta holka myslela. Obyčejně by ji za takové chování vůči němu klidně i zabil, ale nyní na to neměl chuť.

Ohlédnu si na něj hned poté, co pronese ty dvě věty. Větší urážku si dovolit nemohl. Lidé, kteří zapomínají na bohyni si zaslouží potrestání a hned co mě obešel jsem ho dohnala a položila mu ruku na rameno. Začala jsem mu brát životní energii. "Vážně se ti můj obličej nezdá ani malinko povědomí? Myslím, že by sis měl honem rychle vzpomenout." Pronesla chladně, jako by její slova byly definicí doby ledové. "Já ... jsem vaše noční můra. Jestli si myslíte, že nastěhujete do NAŠEHO sousedství celou cestovku tak to se pěkně pletete. Zabiju vás jednoho po druhém." Zamračím se. Pěkně mě naštvalo, jak povrchně se chová, i když jsem mnohem horší zmije. Povrchní, namyšlená Nanynka, ale kvůli tomu mě všichni mají "rádi."

Nedokázal to. Jak ho dohnala a začala mu brát životní energii, chytl ji pod krkem a vycenil na ni své upírské zuby. "Jsem starší než si myslíš huso! To ty by sis měl dávat pozor." I když mu brala energii, tu přebytečnou použil na to aby ji odstrčil do písku. Hned se začal zase cítit líp. Zhluboka se nadechl a cítil, že se zase doplňuje, ale pomalu... Bude muset zase někoho sníst.
"TO bylo NAPOSLEDY... co jsi mi vyhrožovala, ještě jednou to zkus a zjistíš že proti 600 let starému upírovi jsi menší než červotoč..."
Tahle taktika na něj opravdu nezabírala. Neví, čeho se ta naivní holčička snažila docílit, ale bylo mu to jedno. Napřímil se od ní a pak se rozhlédl, šel za nějakou blondýnkou, ovlivnil ji, aby nekřičela, sedl si k ní a naaranžoval to tak, aby to vypadalo, že jde o líbání, než o sání krve. Po chvíli ji poslal, aby si to ošetřila a vrátil se ke své procházce.

Naah,takže upír. Tohle jsem si ve své hlavince rychle začala uvědomovat a než bylo pozdě, skončila jsem v písku - a na tohle vlastně bylo brzo. Nepatrně jsem se ohlédla na ty všechny, které na ní upírali pohledy. Ještě chvíli aby se na ni dívali a vážně je všechny sežeru. Teda, já nejsem on, že jo. "Po čem je mi tvoje stáří. Máš sílu, máš rychlost, ale nic jiného, co by na mě mohlo platit." Zakřičí za ním, než zavrtí hlavou a posadí se do písku. Vážně, tenhle bude první, co skončí v hrobě.

Bože! Ta holka je tak otravná! Možná by ji měl zabít hned. Asi byla na světě ještě kraťučko a tak si možná neuvědomovala, jak to na tomhle světě chodí. Že ten kdo je starší, má větší sílu a tak logicky když je on starý několik stovek let, tak jen málokdo jej dokáže přemoct. Tahle holčička, by se ani nedostala k tomu, aby jej zabila. Když to vezme tak, že on je vlastně původní upír.
Když na něj něco zavolala, otočil se a stejně jako drze ji předtím sjel od hlavy k patě teď se jí vysmál a smál se ještě hodně dlouho. Po chvíli zabočil a šel si sednout na lehátko. Lehl si a naslouchal zvukům okolo sebe.

Ani jsem se na něj už nedívala. Dívala jsem se na moře a jeho uklidňující dno. Zničím je všechny, jako tenkrát on zabil mou matku. Ten šílenec. Nejsem si jistá, jestli to byl tenhle, nebo někdo další, ale ... Ano, pomsta bude sladká a s těmito myšlenkami se vypaří v podobě černého kouře.

Drobounce přikývne, než se tedy společně vydají na pláž. Bylo krátce po poledni, takže nebylo všude moc lidí. Ohlédne se na něj, když se ho zeptá. "Je mi dvacet dva, asi... Nevím, kolik je mi skutečně, protože... v tom případě bych měl něco určitě přes sto let." Poví a zasměje se tomu. Na malý okamžik strne jeho pohled na jeho obnaženém těle, ale hned rychle uhne. "Je tu hezky..." Poví...

Překvapeně se na něj podívá a zahvízdá." Ohh...já mám dvacet dva..."zazubil se trochu, noo někdy na to ani nevypadal. Zasmál se taky..díval se před sebe a pomalu došel až k moři, tričko položil bokem a to stejně i svoji mikinu, sundal si boty a trochu do vody vlezl." Ano je...ta voda je strašně příjemná.." zavrněl trochu a podíval se na něj."Jestli se mohu zeptat...co jsi zač..?"Dal hlavu lehce na stranu a pozoroval ho.

Zvláštní shoda náhod, tomuto se samozřejmě zasměje. Snaží se být milý a nevypadat, jako nějaký nezdvořák. "To je mi ale náhodička." Zasměje se, než ho dál pozoruje, ale odtrhnout oči je téměř nemožné. "Já raději budu na té bezpečnější úrovni." Ukáže na písek pod sebe a posadí se na zem. "Co jsem zač?" Nadzvedne obočí, netuší, co přesně myslí. Pokud ale rasu, neví to ani sám. "Nevím sám... Nemůžu si vzpomenout..." Poví..

Nechával hlavu lehce na straně a pozoroval ho s lehkým úšklebkem...zasmál se trochu."Bezpečné úrovni..? To mě necháš samotného ve vodičce..?" zakřenil se." Co když tě do té vody dostanu..?" Protáhl se trochu a prokřupl si prsty." Ohh...aha...chceš vědět, co jsem já..? Aby jsi měl jasno...jestli jsi v bezpečí..?" Uculil se.."Pamatuji si to...ale jenom jsem zapomněl..jak to využít..jako bych byl malé dítě..prostě jsem zeslábl."

Přikyvuje, jako by si za svou odpovědí stál a v brzké době jí ani neplánuje změnit. "Nedostaneš, na to zapomeň Ricku." Zamračí se a probodne ho pohledem, než se zasměje. Poté jen přikývne hlavou s obrovským zájmem v očích.

Nafoukl tvářičky a pomalu šel za ním s přiblblým úšklebkem" Opravdu ne..?" zasmál se tiše." Z matčiné strany jsem anděl...a z otcové jsem vlkodlak...jenže jsem se nikdy sám neuměl přeměnit na vlkodlaka..moje schopnosti byli totiž potlačené..."zachmuřil se trochu, ale hned se zase usmál. Došel k němu a skousl si ret, trochu na něj natáhl ručky, že ho popadne.

Roztáhne oči v jistém podezřívavém výraze, přičemž se snaží zjistit o co mu jde. Nerad by vážně skončil ve vodě... "Opravdu ne, Ricku." Ukáže na ním prstem a hlavou kroutí na znamení, že prostě ne. Je rozkošný, když tohle dělá. "Anděl, vlkodlak... Páni. Já ani za mák netuším, co jsem." Pokrčí rameny na oko smutně, ale smutný není. Zvážní, když natáhne ruce, chytí ho za něj a dá mu je dolů. "Ať tě to ani nenapadne." Zasměje se.

Strašně moc se mu líbilo..tohle škádlení, byl strašně roztomilý a prostě si o to sám říkal, aby ho škádlil. "Ale nuu...vodička ti neublíží...jestli nepůjdeš dobrovolně...půjdu si pro vodu a cáknu ji na tebe...Vymítání démona..."zasmál se pobaveně."Proč nechceš vodičku..?"zamrkal na něj.Po chvíli si klekl vedle něj a zavrněl."Tháák...já půjdu sám...do vodičky a ty mi můžeš pohlídat oblečení.."

Zadíval se na hladinu toho modrého moře. Uznává, že je moc hezké, ale ... nějak netouží po tom, jít do vody. "Žádné vymítání démona, jsem si jistý, že démon nejsem Ricku." Zasměje se pobaveně. "Necítím se na to, že bych se chtěl koupat, raději tě budu pozorovat jenom." Jeho rtíky nepovadají ani teď, stále si drží ten široký prostor úsměvu. Možná znělo divně to co řekl, ale nikdo to nemusí chápat tak, jak to řekl. Hezky se na něj dívá. "Běž, miminko." Poplácá ho po hlavičce a dál se usmívá.

Rychle se mrkl taky na hladinu moře." Wuhuuu...proč nhee...? Co když jsi..malý démonek..? A jenom mi kecáš.."zakřenil se trochu a podíval se zpět na něj."Ale nee...kdyby jsi byl démon..poznal bych to.."Ušklíbl se trochu, chvíli ho sledoval a culil se jako malé dítě. Nic neříkal ohledně toho, že ho bude pozorovat.. Nafoukl pusinku..."Tak jo maminko.."zamumlal a pomalu se sunul po kolenou..zastavil se a rychle si stoupl, přitom chytil jeho nohy." Odtáhnu tě jako mořskou pannu.."

Natáhne jedno obočí a zírá na něj jako na blázna. "Ty jsi něco pil Ricku? Nějaký ten... alkohol, nebo jak tomu říkají." Stále se dívá pěkným, zaraženým pohledem, ale ve chvíli, kdy ho zatáhne za nohy, spadne na záda. "Au." Hlasitě zavzdychá, protože... tohle sakra bolelo. Rukou si hladil hlavu. "Co blázníš?"

Vykulil na něj očička..a po chvíli sklesle koukl jinam, zamračil se trochu..když uslyšel, že ho to bolelo. Pustil mu nohy a podíval se smutně na něj." Odpusť mi..nechtěl jsem ti ublížit..."zamumlal a raději se klidil pryč...došel po čtyřech k vodě a šel dál dokud nebyl skoro celý pod vodou, sedl si na zadek a nohy si natáhl před sebe, vodu měl lehce pod krk..takže když byla vlna..vždy mu cákla voda do obličeje...takhle tam začal trucovat, za to že mu ublížil.

"To je..." Ani to nestihne doříct, protože to už se Rick doplazí pryč. Tak nějak se posbírá, aby se postavil a ruce založí do kapes. Pozoruje ho, než nakonec zavrtí hlavou a zároveň si povzdychne. Sundá si tričko, rifle a je jen ve spodním prádle. Stoupne do vody, je ledová, ale zvládá to. Dojde až k němu a jelikož on stojí, tak mu voda sahá někam po boky. Položí mu dlaň na hlavu. "No tak, nebuď smutný. Nic se mi nestalo." Poví s úsměvem.

Měl trochu nafouklou pusinku a koukal se před sebe, nějak mu ta ledová voda nevadila, když byl z půlky vlkodlak. Takže i kdyby se nahý válel ve sněhu..skoro to ani nepocítí. Trochu sebou cukl, kdyz ucítil jeho dlaň..podíval se na něj...zrudl hned a pootevřel ústa." Promiň mi to..." zašeptal a prohlížel si ho jako by snad spadl ze stromu." Nathanielli..." skoro až zavzdychal...po chvíli prohlížení jeho těla, což hlavně jeho zrak bloudil na jeho rozkrok..se mu kamarád v kalhotách postavil do pozoru a dožadoval se pozornosti.

"To je vážně v pohodě, ale ... je mi tu tak trochu zima, takže jdu zpátky." Přizná s úsměvem na tváři, ničeho dalšího si nevšiml, a tak prostě odcupital na pláž a posadil se do písku, přes svá záda hodil své tričko a pozoroval svého společníka. Byl hezký, takový... rozkošný ňouma. Něco ho na něm přitahovalo, ale co... těžko říct.