Shopping centre

"To bych asi mohl jen nevím kdo tam teď všechno bude." vlastně začal být rád že jí potkal trochu mu zvedla naladu a dala naději.
" Nevím ale má zkušenost je že všichni potřebují v životě občas pomoc a něco mi říká ,že ty nebudeš vyjímka."
uchechtl se.
" A nebo tomu říkej chrličův cit pro bolest."

"Můžeme to zjistit kdo tam bude." řekne mile a usměje se na něj. "Jsi moc hodný, ale pomoc opravdu nepotřebuju, jsem v pořádku." snaží se přesvědčit jeho nebo snad sebe? To je v tuhle chvíli nerozpoznatelné... "Třeba budou rádi když potkají někoho kdo jim poradí, neumím si představit jak jste reagovali když jste našli počítač...nebo nenašli?"

"To bude asi nejlepší... dobře pokud mě nepotřebuješ třeba přijde den kdy budeš pak si tě najdu tu část urozené krve v tobě asi najdu ...." zasmál se a pak začal mít pocit, že dost podobnou už citil, jenže kdy mohl to být nějaký super pra předek nebo tak vlastně nevěděl jak je ta žena před ním stará.
"Počítač? A jak to vypadá? A ano snad budou rádi ačkoliv někteří mají tendenci utíkat."

"Takže vydáme se? Jsem zvědavá koho všechno tam potkáme.." usměje se na něj a vydá se někam, směrem který snad bude správný.
"No počítač... to je vlastně televize s tlačítky na stole..Je to složité, třeba ti to někdy vysvětlím a ukážu. Ale nejspíš to pro tebe bude nevysvětlitelné." zasměje se a lehce klopátý, ty boty jsou sice vytuněné, ale nejsou na to dělané tak se docela špatně chodí.

" Ano jistě mohli bychom se vydat...víš já se snažím vzpomenout kudy přesně jsem letěl odsud z dola to je trochu těžší ." koukal po vrškách budov a snažil se najít cestu zpátky.
"Aha a tlačítka jsou?"
podíval se na ní výrazem napůl omluvným, a napůl zmateným protože skutečně měl pocit ,že mu vysvětluje nevysvětlitelné. Zpozoroval ,že se jí hůř jde chvilku se jí podíval na nohy a nakonec se zastavil a sundal svoje boty, jeho nohy už z nich stejně byli odřené a trochu smrděli (neměl ponožky).
"Nevím jestli to budou ,ale jsou docela pohodlné."
nabídl jí své boty.

"To zvládneme, není to tady moc složité." usměje se na něj a po jeho odpovědi se jen zasměje. "No myslím že bude lepší když ti to ukážu." Vytáhne zkapsy mobil, natuká do google slovo počítač a vyjede jí plno obrázků.. "Podívej, tohle je počítač a tohle klávesnice." strčí mu display až pod nos a čeká na jeho reakci.
Potom se ale podívá na jeho boty.."Vlastně ne děkuju, nemužu tě nechat jít bosého." usměje se na něj.

Když vytáhne onu malou kravičku a něco s ní dělá a pak mu ukáže a dá mu výklad zatvaří se na ní uplně zmateně. " Takže počítač je ta krabička nebo to jsou ty čudlíky?" ano ta krabička uměla měnit obrázky ale...jistě. " Já to chápu ta krabička je počítač protože, počítá obrázky uvnitř že jo?"
řekl výtězoslavně co se týkalo bot nemýnil se vzdát.
"A j átě nemužu nechat takhle pajdat ,takže bud tě vemu do naruče a ponesu.... a nebo ne."
zazubil se.
"Ne teď vážně já bos chodil dlouhý čas a tady to vypadá mnohem hladčeji....ale třeba ti ty boty ani nebudou."

Musí se smát. "Nene to co mám v ruce je mobilní telefon, a a tom obrázku je počítač." tohle bude asi těžší než předpokládala.
"Ne vážně je to v pořádku a rozhodně by mi nebyly, mám malé nohy a plandala bych v nich ještě více, opravdu si tvé pomoci vážím ale ne." řekne už lehce vážně a podívá se mu do očí.

"Mobilní telefon?"nerozumněl ani jednomu z těch slov a byl dokonale ztracen. " Aha takže počítač je obrazek v mobilním telefonu?" ujistil se pro jistotu.
"Hmm no asi by ti skutečně nebyli...ale no já nevím ... Takhle se ti jde hloupě ale vlastně možná bychom mohli letět ne?"

"Všechno vysvětlím postupně..Je to moc složité." zasměje se a jeho návrh na létání nezní zas tak špatně. "Vlastně proč ne, dlouho jsem neletěla." usměje se na něj, rozhlídne se zda nikde nikdo není, roztáhne sví bílá křídla a vznese se do vzduchu.

"Ano ale mám pocit,že tady bude složité úplně vše." usmál se nejistě.
Když roztáhla křídla jen potichu vydechl,přeci jen na andělech bylo něco božského a trochu děsivého a když létali bylo to z nich cítit. Opatrně se změnil v kámen a vzlétl držel se u ní pomalu letěl k místu odkud vzlétl.
"Jen počkej jak budou vyděšení až jim přivedu anděla." zaduněl Nico a pak se trochu zasmál.

"Myslíš že by se mě polekali?? Jako kvůli tomu že jsem anděl? Nebo kvůli tomu že toho tolik vím?" řekne docela nejistě..nerada by někoho vyděsila nebo podobně, taková ona není.