Scientists house

Prohlédnul jsem si jí od hlavy k patě, a pak se zasmál. ,,Jsem si jist, že se v tom nějak vyznáme. A tvoje kuchtění bude rozhodně lepší, než to moje, protože mě do kuchyně ani nechtěli pustit." Ušklíbnul jsem se nad těmi vzpomínkami. Jednou mě do kuchyně pustil, a po uhašení ohně už mě tam nikdo nepustil. Kuchtík ze mě prostě nikdy nebude, ale s tím jsem se už dávno smířil. Postačím si s titulem šaška.
Potěšilo mě, že tu nebudeme muset běhat a hledat kuchyni, ačkoli se těším, až celý dům prozkoumám. Nikdy jsem takový dům neviděl, ale byl nádherný. Prohlížel jsem si místnosti, co jen vzdáleně připomínala kuchyň. Opravdu se v tomhle vaří? Všude tu jen byli zvláštní skřínky, na kterých byli knoflíky, pak nějakl divná skříň a poličky. Nadšeně jsem si usmál a prohrávnul si vlasy.
Lia zamířila k té skříni, a já okamžitě za ní. Otevřela jí a já spatřil mnoho zvláštních věcí, a občas něco, co možná bylo jídlo. Ale proč bylo to jídlo ve skříni? A proč svítila?! Natáhnul jsem ruku a ucuknul, když jsem ucítil chlad. ,,Studí." Zasmál jsem se. Možná se tam uchovávala potrava, aby déle vydržela.
Lia prohlížela skříňky, a já si prohlížel všechno jiné. Už jsem ani nehledal jídlo, jen jsem prohlížel ty věci, otvíral co šlo a valil oči. Když položila Lia dotaz, přestal jsem otvírat a zavírat skříňku, ve které byly natažené nějaké železné tyčky a šel za ní. ,,Nemám ponětí. Ale nezní to otráveně." Zasmál jsem se a vzal krabici, na kterou hleděla. Chvíli jsem jí prohlížel a pak pohlédnul na Liu. ,,Mám to otevřít, nebo chceš mít tu čest ty?" Zazubil jsem se na ní.

Nudil se. Docela dost. Chtělo to néjaké pobavení i když tenhle svět už prostě jich moc neměl. Jen tak si seděl na menší terase své vily než jeden ze systému, které si v tajemnosti pŕipravil v tom prokletém domu nespustil alarm. Tak pevně doufal, že ty spratkové budou spát na věky a zůstane mu jen ta havěď co už žije. Nejraději by se zbavil i Ceepera, ale byl starší. Síce nemél moc úcty, byl Jake nečistý a pomáhal vědcovy, ale stejné mél více zkušeností a tak se mu vyhýbal. I když jednou se s ním chtěl rozhodně setkat.
S povzdechem se postavil za židle a v půl minutě už byl u onoho místa. Rozhlédl se zda kolem nikdo není, pak využil rychlosti a pŕes okno vyšplhal do nějakýho pokoje. Hned ucítil, že je tam té havédi více, ale taky néjaké čisté stvoření. Hned jak viděl co jeden z nich dělal, znechuceně se na néj podíval. ne jen, že byl jiné rasy, on si ještě i dovoloval na někoho koho považoval za svého. Vycenil zuby, pŕebleskl se za Seadricka a chytl ho za krk, za kterej ho odhodil k vedlejší zdi.
"Co si myslíš, že jsi?" zvedl na něj obočí a proměřil si všechny v mistnosti. Jeho hlas působil zcela klidně. Avšak nervy měl ze všeho pořádný.

Zaznamenal bouchnutí dveří, takže zbývalo zjistit které dveře to byli. Pomalu se zvednul zvláštní že na zemi zůstalo trochu prachu na místě kde spadl.Vydal se nahoru a protože věděl, že se ho ta dívka bojí a asi se schovává byli dvě cesty jak jí najít. Podíval se do chodby dobře pokud pokoje nebyli průchozí musí se vrátit na tuhle chodbu a on přece uměl čekat. Sedl si na zem a prostě jen koukal do předu, pak se probralo jeho hravější já tak dal obě ruce před sebe a začal předstírat že jeho dlaně jsou pusy a začal různými lhasy říkat.
"Teda ta malá holčička ,ale pelašila?"
"A ty se divíš když jí honí taková strašidla."
No nedivím,ale pokud chce najít mamku neměla by se jich bát, když bude takhle schovaná tak se ještě ztratí a co pak.... pak jí tu sní ten velký had."
mluvil dost nahlas aby byl slyšet a přitom poslouchal, jestli neuslyší pohyb.

Jako poslusny hafanek jsem nasledoval Nica, abych mu s laskyplnou pomoci  mohl pomoct tu malou uličnici. Hrame na schovku? Oznamil jsem s úsměvem po tom co jsem vyběhl schody, lehce nemotorně a rozhledl se. Nějakej úchyl... Pozvedl jsem obočí a zatvářil se trochu znechuceně, pokud se mému obličeji ted tak dalo říkat.

Sledoval chvilku tu holku a zasmál se. " Tak to abych předvedl to nejlepší.."zasmál se tiše, sjel rukou dolů a trochu se začervenal, když zjistil, že je vzrušený. Vykulil oči.." Normálně mu stojí..."Pobaveně se zasmál...ucítil, že ho někdo chytil a jak to s ním švihlo dozadu, tak nějak stáhl tomu klukovi boxerky víc. Pak už jenom zaregistroval ostrou bolest v zádech. Sjel zády po stěně a pak dopadl na všechny čtyři, zavrčel na něj..chvíli mu zazářily záda, ale jenom zavrtěl hlavou, chtěl se totiž proměnit na svoji podobu anděla. Ale vykašlal se na to. "A co si myslíš ty, že děláš..?!"

Zavzlykal, když mu ta dívka nepomohla..podíval se zase na Seadricka, který se ho pokoušel snad asi znásilnit nebo..co." Prosím..nechej toho..není to vtipné.."Zamumlal, když uviděl dalšího...vykulil oči, podíval se na svůj rozkrok, který byl zcela odhalený..hlavně, když nebyla k přehlédnutí jeho chlouba, když byla jak Eiffelova věž. zrudl zase, ale ještě víc než předtím..rychle popadl peřinu a dal si ji na rozkrok. Přitom všechny vyděšeně sledoval.

Čekala jsem, že uvidím nějaké vzrůšo. Dramatické vyznávání, které mi přijde děsně vtipné a že třeba načerpám nějakou energii, ale ono ne. Muselo to tu být jako na Pearl Harboru a museli tu začít útočit číňani. Chybí tu rýžové pole a bylo by to dokonalé. Do místnosti se přiřítil další vietnamec, a tak jí nezbývalo, než tu rychlou scenérii prostě přečkat, než jí pohled zakotvil na chloubě, mladičkého červenovlase. "Nic moc, žluťáčku." Ušklíbne se, jako vlk z pohádky o neposlušných kůzlátkách, než zavrtí hlavou nad tím, jak se Seadrick rozplácl o zeď. Pohledem zůstane u nového číňana. "To tě doma neučili pravidla slušného chování?" Přemístila se těsně za něj a chytla jeho hlavu, kdy prsty zůstala na jeho spáncích, přičemž mu začala krást energii. Cítila, jak jejím tělem koluje to pravé, co právě teď potřebovala. "A nepřestanu, dokud neslíbíš, že nevypadneš." Věděla, jak moc velkou bolest mu tímto způsobuje a bavilo jí to. "A taky se omluvíš támhle, fešákovi."

"Zbavuji se odpadu," řekl jednoduše tichým výrazným hlasem a pŕevrátil očima k mladšímu klukovy. Tiše zavrčel a prohrábl si vlasy. Jeho speciální schopností bylo porozumět lidem a v jediném pohledu dokázal vyčítat jejich osobnost. Né že by lidem chtěl nějak rozumět, tedy bytostím, avšak nemél na výběr a někdy se to hodilo. Manipulace je hezká věc- uškrnul se a díval se na všechny sezhora.
"Neměli jste existovat." řekl tiše a prošel rukou po zdi po ktré škrábl prsty až z ní padla omítka protože extra nekontroloval svou sílu. Proměřil si kluka na postely, pak holku a přešel k postely. Cítil v klukovy potenciál přesto, že teď vypadal jako holka, cítil v něm ohromnou sílu. Chtěl ji. To ale už byla za ním a zachvěli se mu víčka. Proč by se měl bastardovy kterej za ta léta mohl umřít měl omlouvat?
"Nebudu se omlouvat nikomu," zavrčel, schmatl ji ruce když zatl zuby, aby se nepoddal. Přeci jen se nepoddá hlavně nějaké holce. Hodil ji o rám okna a pak ji ruce pustil. "Děvko."

Chvíli je sledoval, hlavně se potřeboval posbírat..aby se udržel na nohou..byla to docela pořádná rána a takovou nepocítil dlouho..vlastně nikdy, protože se mlátil jenom s obyčejnými chlápky a k tomu ještě nalitými. Když uslyšel jeho ošklivé nazvání té krásky. Zavrčel na něj tlumeně." To odvoláš..šikmo očko..!" Skočil by po něm, ale na to neměl sílu..cítil se jako by snad spal několik staletí. Promnul si krk a sledoval ho, nejspíš když bude muset..zaútočí.

Podíval se na tu holku a vykulil oči, přitulil si peřinu víc k rozkroku. " heeeh ?!" Podíval se na svůj rozkrok, no byla to pravda...nebyl zrovna nějak obdařen..takže neměl žádnou anakondu mezi nohami, spíš jenom její mládě XD. Střetl se pohledem s tím novým klukem, co přibyl v místnosti. Přeběhl mu mráz po zádech..zachvěl se, raději si natáhl boxerky...ucítil otřesnou bolest v hlavě a kůže mu začala blednout, to už byl první jev toho, že se zase promění do své pravé podoby. Sledoval všechny..zrychlil se mu dech a začal se pomalu mračit.

Vzbudil ho menší pach...který ho donutil se zachvět. Cítil něco..jako by si to chtěl někdo rozdat a přece na tom místě on nemohl chybět, když byl incubus. Vyskočil z postele, ale noha se mu zamotala do prostěradla a hned sebou švihl na zem. Syknul.." co to do..prde..." Nedořekl to a jenom se zaraženě všude rozhlížel. Vymotal si nohu z prostěradla a pomalu se zvedl. Otřepal se a začal se nejdříve rozhlížet a hodnotit situaci v které se právě ocitl. " Taakže..jsem na místě, které vidím poprvé, všechno je divné a k tomu mluvím sám se sebou...no super..větší idiot nemůžu být.."zakřenil se a došel k zrcadlu, skousl si ret."Ale fešák jsem pořád.."Zavrněl, stáhl si spodní prádlo níž a zkontroloval v zrcadle své nářadí. Úlevně si oddychl."Naštěstí je můj kamarád pořád v pohodě.." uculil se sladce, chtěl se vydat na obhlídku té krásné energie, ale nějak vyprchala a cítil jenom špatnou atmosféru..na to zrovna neměl náladu...Popadl oblečení, co leželo vedle postele, dal si na krk nějaký přívěsek, potom kalhoty a přidělal je nějakou věci s kovovým koncem..usmál se, jak to pěkně vypadalo. Vzal si do rukou něco plastového a křehkého..vypadalo to opravdu divně a začal to zkoumat, zahákl si kousek ke rtům a dělal svůdné pohledy do zrcadla..no spíš to byly takové ksichty. Nechal si tu věcičku, což byly brýle..ale to nevěděl. Vyšel z pokoje a tiše se procházel..snažil se zjistit, kde to vlastně je.

Zasmála se a nechala mu krabici aby ji otevřel. Tolik podivného nádobí našla, když procházela skříňky, ale přibližně poznala věci jako miska a lžička. Ty se zas tak moc nelišily. Podala je a nechala, aby Joe do nich dal lupínky, pak ale uslyšela ze zhora nějaký křik. Podívala se zmateně na Joeiho a nečekaje na to, až si o tom s Joem povykládá, vyrazila nahoru. Vyběhla do patra a běžela tam odkud s ten rámus ozýval. Vběhla do pokoje, naprosto zmatená a zadýchaná.

Ani nevěděla co by měla říct, tak hledala příčinu tohoto střetu. Pohled jí padl na Seadricka. Trochu ustoupila, když ho vyděla. "Co se to tu u všech všudy děje?" Vykřikla hlasitě.

Zvláštní. Ještě se mi nestalo, aby někdo odolal mojí schopnosti, aneb rychlého vylousknutí ořechu v podobě životní energii. Zamračím se a dostanu se na nohy, protože díky tomu, že jsem mu odebrala nějakou tu energii se ještě dokážu postavit. Chtěla jsem se přemístit, alespoň trochu jinam, ale na to už energie bohužel není. Otočím se na Seadricka a mávnu rukou na znamení, že je to jedno. Všimám si, že mladík, co se jevil jako holčička není ve své kůži. Otočím se rozpačitě na Seadricka, následně na Davida. V dalších chvílích už je mi jasné, že se děje něco zlého a že tenhle dům není tak ... normální jak se zdá. Měla jsem na začátku pravdu s tím sanatoriem, no jasně. "Najdu si tě později." Zamračí se a urychleně se dostane k Seadrickovi. "Půjčím si trochu tvé energie a dostanu nás odsud..." Špitnu tiše, ale nečekám na odpověď, protože mě nezajímá. Zavřu oči a přiložím mu ruku k paži. To už se ale místností začne hnát kouř a společně se přemístíme do jiné části domu. Zdá se to, jako půda. "Buď zticha." Zakleje tiše, než se začne dívat ze spár dřeva dolů.

"Vlastně tak trochu hrajeme na schovku asi nechce vyjít jen tak." povzdechl si poznámku o úchylech prostě nechal být.
"Takže já si vezmu dveře na levo ty na pravo kdo jí najde řekne?"
navrhl a pustil se do hledání.

Zaklel a neustále se mračil. Po tom jak mu vysala dost síly byl rád, že to nechala být. Sice měl kamennou tvář avšak cítil jak se mu kolena podlamovala a hodnou chvíli se nehnul jen pozoroval její pohyby. Nikdy se necítil tak slabej jako teď. Jakoby jeho síla mladého upíra uplně zmizela. Cítil se obyčejně až se mu chtělo vracet. Když zmizeli, zazřel na kluka a přebleskl se poslednou sílou k němu, překroutil mu hlavu trochu na stranu a silně se mu zakousl do krku. Nechtěl čekat. Odmítal ztracet sílu. Navíc jeho krev ho v něčem dost táhla a její sílu by cítil na kilometry. Pevně schytil jeho ruce, aby se nepokusil uniknout a jeho pas zezadu sevřel nohami. Jakékoliv cukání už by mu bylo jedno a pil uplně do sýta. Jak pil, vracela se mu síla a tak ho mohl držet pořád pevněji. Avšak tak aby si ho nepolámal. Ještě ho chtěl rozhodně použít.

Byl poněkud mimo z těch dvou, jenom kulil oči a přelétával pohledem z jednoho na druhého. Uslyšel kroky a podíval se za tím sladkým hláskem, zamrkal na tu holku a pousmál se. Skoro jako by byl do ní blázen, zavrtěl hlavou..Kdyby mohl..začal by vrtět spokojeně ocáskem. Z jeho menšího zasnění..ho vytáhla Theresa, syknul trochu a koukl na ni, chtěl něco říct, ale to už byl umlčen a jenom ji sledoval, skousl si ret a trochu se zamyslel nad tou holkou. I když se zdálo, že byl bůh ví jak zkušený, smutná věc byla, že je bohužel pořád panic a nějak mu to ve vztahu nešlo, dřív než stihl cokoliv udělat..měl vždy hlavu v hlíně. Neuměl to prostě ve vztahu..byl to takový hlupák. Nad svými myšlenkami zase zavrtěl hlavou..a začal se rozhlížet..kama by utekl.

Hned co zvednu hlavu a jsem ujištěná, že nám tu nic nehrozí - ale především se nebojím o sebe, protože bych prostě utekla. Umím se bránit, ale tenhle by měl asi průser, podívám se na něj tedy a snad ho i zkontroluju pohledem. V jiném případě by mi to bylo fuk, ale teď asi není. Dlouho tu v sousedství nebylo rušno a tak je to příjemná změna. "Jak se jmenuješ?" Poví tiše svým drobným hláskem, než se na zem posadí do tureckého sedu. "Nemusíš se mě bát. Neublížím ti, když nebudu chtít. Teda, pokud se na mě budeš stále dívat tímto pohledem, je možné, že se neudržím a zaútočím na ty tvoje rty." Pokrčí rameny a zatváří se, jako ten největší andílek na světě. Během čehož si ho měřím pohledem a musím teda uznat, že je to kus chlapa, který stojí za hřích, ale ... zatím se držím.

Podíval se na nově příchozí holku, vypadala že je hodná a mohla by mu pomoc...natáhl k ní ruku, že ji chce oslovit a požádat o pomoc. V momentě zmizela ta druhá holka i ten úchylák." Pomůžeš mi prosím..? Kde to jsem, co se to tady děje..?" Vyhrkl rychle, ale bohužel to už byl u něj zase ten kluk, zase mu z něj přeběhl mráz po zádech. Než stihl cokoliv udělat..vyjekl bolestí a zatnul zuby, začal sebou trochu cukat, ale sílu na to zrovna neměl. I když byla jeho šance nulová..nepřestával se vzdávat...Sledoval tu holku a doufal, že mu nějak snad pomůže...Jeho sevření ho začalo každou chvíli bolet víc a víc, což mu nahánělo strach a urychlovalo jeho přeměnu...kterou používal, když byl v úzkých.

Podíval se na ni a trochu se k ní přiblížil, možná by mohl chvíli strávit s ní...ale jenom dokud je v bezpečí a ona nic nezkusí. Povzdechl si a tiše zašeptal." Seadrick Ryan Fullbaster..k vašim službám.." zasmál se tiše. Prohlídl si ji podezíravě." Mnoo..nevypadáš jako andílek, i když se tak tváříš..a docela se bojím, že mě nějak sežereš..."zakřenil se na ni, pak překvapeně vykulil očička a zamrkal." Proč na mé rty..?" zasmál se a dal si prsty na rty.

Koutky mi nebezpečně vyjeli vzhůru na její tváři a vytvořili tak symetrický, široký úsměv, který jasně dával najevo moje pobavení. Možná za to mohlo to jeho zvláštní představení. "Bude stačit, když mi budeš říkat bohyně." Mrkne na něj a při jeho další větě se zaculím. "Andílek skutečně nejsem. Spíše opak toho slova." Přikrčím rameny, jako by to byla úplně obyčejná věta, kterou říkáš na potkání. Natáhnu ruce a prsty mu přejedu po jeho rtech a letmo se dotknu i jeho prstů. "Vypadají tak neuvěřitelně šťavnatě, že by byl hřích je neochutnat." A tentokrát se jí opět obličej zformuje do jistého andílkovského úšklebu.

Chci ji najít první, protoze se nejspíš polekala, tvého ... moc siláckého vzhledu. Ucull jsem se, rozhodně jsem to nemyslel nějak zle. Jen v nasem dvojcleném tymu jsem ten slabší... možna jen vzhledově, ale... i tak. Povzdychl jsem si a sel tedy ke dverím na pravo, na ktere jsem zaklepal, zdali tam nebude nějaký úchyl, to by mi moc dobře na dnesní den neudělalo, ani na žádný jiný.

Ušklíbl se pobaveně na ni." Proč zrovna bohyně..?" zamyslel se trochu."hmm...radši bych ti říkal démonku...je to docela roztomilé jako ty..."zazubil se na ni. Prohlížel si ji a podíval se trochu na její ruce a pousmál se." Jenže moje rtíky nedávám jen tak někomu na potkání..ono by sis je musela zasloužit.." schválně zavrněl a usmál se jako ona. Což mu trochu přidávalo na roztomilosti." Jaké je datum..?" ušklíbl se, když narušil tu atmosféru, která vypadala, že se brzo něco stane.

"No jo tak promiň že pravidelně cvičím....asi?" uchechtl se.
Zkusil zaklepat na první dveře nalevo.
" Tak kdepak ta malá slečna asi tak muže být co?"zkusil říct hlasem kterým rodiče hledají vlastní děti a nevěděl ani jak se k tomuhle tonu dostal.

Používal nebezpečné zbraně, které by se dali využít přesně tak, abych byla co nejvíce spokojená, protože tímto ještě provokoval mou maličkost. "To je otázka? No, protože jsem božská, přece." Odpovím, než se zasměju tomu chabému vtipu o lichotku. To ale už vím, takže jsem to nějak horlivěji nepřijala. "Víš, že bych si je prostě mohla vzít?" Natáhnu obočí vzhůru a můj obličej dává jasně najevo, že to myslím vážně. Navíc... přijít o takovou sexy kost, jako jsem já - to by bylo zlé. "Je rok 2016, to by ti mělo stačit, fešáku." Ušklíbnu se, než mne napadne pár otázek, které by mne také zajímali. "Kde jste se tu všichni vlastně vzali?" Možná bych je mohla dostat do postele všechny. To by šlo... Tyto perverzní myšlenky jí přelétali hlavou, jako nebezpečné tornádo.

Chvilkus e ještě zapomněla v knihovně, potom zjistila že několik lidí odsud odešlo a hlavně zaregistrovala, že malá holčička utekla. A jelikož tay v okolí byla jedna z mála žen tak ji šla hledat taky. Třeba se ta malá prostě jen bojí velkých mužů a těch tady bylo až moc.
Odešla z knihovny a zamířila za hlasy. Došla až k těm dvoum a podívala se na Nica i Donnieho. "Kam zmizela? Že vy dva jste ji odehnali." řekla trošku vážně a znovu se jim podívala do očí. Vypadali lehce zmateně. "Kam by taková malá holčička asi tak šla?" zamyslela se a podívala se na dveře kolems ebe.