Scientists house

Probuzení kamene

Tmavá místnost někde ve středu domu sem syce slunce nepadne přesto tu je zář jako za dne v tichu je slyšet bzučení uv žárovek a ještě něčeho. Slabá namodralá záře ukazuje celí pokoj. Není v něm moc jen skřín stolek židle a obrovská amsivní postel. Na posteli leží muž jak se modráví svit žorovek dotýká jeho kůže je vidět jeho šedavá kůže, ne tohle není muž spíš jeho socha nebo něčeho co by mohlo být muž nebýt zvlášní grymasi ve tváři a křídel.
Ozve se vysoký zvuk a pak ještě jeden najednou je onen zvuk, žárovky selhaly všechny přestali svítit a spolu s tímto zvukem se ozve mnohem mohutnější praskání jako by snad zdi domu nemohli vydržet a odpadávali z nich kusy zdiva.
Ozval se prudký nádech a s ním dusivé kašlání, postava muže vyskočil na nohy a rázem jsou slyšet další rány to jak jeho kolena dopadají na zem, tak dlouho se nehnul tak dlouho jeho svaly jsou ztuhlé  a on jakoby nad nimi neměl žádnou vládu, pomalu zkouší pohnout každou částí těla. Stejně s tím získává jeho tělo barvu.....


"Co ...kde proč...." proběhli mu myšlenky hlavou, pomalu se snažil zaostřit  modré světlo bylo pryč ale z okolních pokojů sem šlo světlo... nechápal to to světlo se nepohybovalo ,takže to nemohl být oheň tak co tedy, chtěl to prozkoumat když se někde za domem ozval vysoký nebezpečný zvuk, málem nadskočil když ho slyšel znělo to  jako jako kdyby někdo do soukolí hodil mražené maso...ne nemohl vědět ,že za oknem kus projelo auto,ten pojem neznal. Opatrně přešel dál nedbal toho že na sobě má jen cáry oblečení něco co měl...kdy vlastně....nikdy nenosil takové hadry něco bylo špatně,opravdu opravdu špatně a on musí přijít na to co. Plný obav zkusil sáhnout na kliku,až později si uvědomil že takový typ kliky nezná stejně ani dveří a stěn bylo to zvláštní jako by byl v domě někoho moc bohatého, otevřel dveře a vstoupil na chodbu hledaje někoho dalšího a mnohem spíš něco k jídlu a pití neb poté co jeho tělo poskytlo vládu končetinám začalo žádat jídlo.

Místnost. Málo osvícená místnost. Okolo plno divných věcí. Připadalo ji jako by byla ve vile hraběte. Nemohla ničím hnout sotva se dívala. Její srst byla pokrytá malými kouskami ledu. Čím více se koukala a snažila se pohnout aspon packou,tím víc si myslela,že je to sen z kterého se nemůže probudit. Zastřihala ušima jestli něco neuslyší,ale nic se neozvalo. Pomalu pohnula packou a potom i druhou. Zadními ještě nemohla nic dělat. Snažila se vstát aspon na těch dvou nohách,ale nepodařilo se. Po chvíli už pohnula i zadníma,vstala opatrně a zamířila ke dveřím. Neměla odvahu se měnit. Na dveřích bylo něco divného. Vzala to do zubů a podařilo se jí otevřít dveře. Vyšla pomalu ven a rozhlédla se. Na zdech byly věci,které se podobali pochodním a na všech dveřích byly ty divné věci. Začichala,když něco ucítila vydala se zatím.

Oči měla otevřené, ale její tělo jakoby zamrzlo. Možná to bylo doslovné, protož ejí začala být neskutečná zima. I přes otevřené oči neviděla nic, měla před sebou jen mlhu a něco přes co nemohla pohlédnout. O chvilku později uslyšela křupání a hlasité zvuky, kousek od sebe. Snažila se pohnout, ale bez výsledku.
O chvilku později se jí to přece jen podařilo a silná skořápka kolem ní praskla a ona se zakymácela a málem upadla. Nebyla zvyklá na nohy které teď měla, většinu času plavala v oceánech a tak nějak na souš nechodila.Jen když to bylo akutní. Absolutně neměla tušení kde to je a kde se tu vzala. Pomalým kymácivým krokem se vydala ven z místnosti, která jí přišla tak moc cizí. Rozhlédla se a snažila se vzpamatovat, připadalo jí, že je ve snu nebo spíše v nějaké noční můře, protože věci kolem sebe nepoznávala a absolutně jí nic nedávalo smysl.
Pomalým krokem se vydala vstříc široké chodbě s nadějí, že někoho po cestě potká a vysvětlí ji co se to děje.

Pomalu začala rozevírat oči. Cítila se jako ve snu, ale v krásném snu. První co ucítila byla pohodlnost postele ve které ležela. Pak se ale ozvala příšerná bolest hlavy, jako by se jí do ní zabodlo tisíc hřebíčku a pomalu jí provrtávali mozek. Bezmyšlenkovitě opět zavřela oči a přiložila si dlaň ke spánku. Po pár minutách ji oddělala a znovu otevřela oči. Ale jakmile to udělala prudce se posadila a prudce zalapala po dechu. Liana. To bylo první co jí uhodilo na mysl. Rozhlédla se. Všechno vypadalo jinak, všechno bylo jinak. Její postel, žádná prachová peřina. A na čem to spí? I když to bylo pohodlné bylo to jiné. Pomalu vstala. V pokoji bylo trochu přítmí, ale to možná jen protože na oknech vysely závěsy. To je divné, nevypadají ani tak masivně jak byla zvyklá a neměly po bokách žádné uchytky. Nakonec pomalu roztáhla závěsy přímo v prostřed. Hned jí oslepilo zářivé slunce. Odtrhla zrak. A poté vyhlédla z okna. Tohle jí šokovalo ještě více než nová peřina. Nějaké divné přístrje na čtyřech kolečkách co se pohybovaly. A kde jsou koně? A počem to jedou? V ten moment jí napadlo, ještě dalších milion otázek, ale pak si prohlídla sama sebe. Její vlasy byly pořád stejně dlouhé, husté a vlnité, o mohla vidět, když se podívala dolů. Oblečená byla do nějaké hedvábné fialové košilky, která ji končila v půlce stehen. Přejela po ní a pak se dál rozhlédla po pokoji. Takhle se docela cítila odhalená, proto se dívala po nějaké truhle, kde by mohlo být nějaké oblečení. Nakonec našla jenom dvoukřídlou bílou skříň. Snažila se jí otevřít dokořán ale nešlo to. Zkusila to obráceně a málem zapackovala, když se křídlo dveří pohnula do boku. Chvilku zkoušela tím samých křídlem pohybovat tam a zpátky ale nakonec toho s pokroucením hlavy nechala. Není přece blázen, Nebo je? Možná umřela a teď je v nebi? Hned ale tu myšlenku zaplašilo. Něco uvnitř jí říkalo, že je naživu, jen netušila, jak moc se jí to líbí.
Pomalu se probírala oblečením, ale něco jí to nesudělo. Žádné korzety, žádně šněrovačky a co je tohle?! Kalhoty... Nejsme přece muž. Všechno v té skříni vypadalo jako pro muže, ale když vytáhla jedny červené kalhoty a přiložila si je k tělu zjistila, že ty by pánům asi nesedly, sundala košilku a chystala si je obléknout, ale zarazila s.e Měla by první najít něco pod to. V duchu si pomyslela, že to bude taky nějaký divný kousek. Prádlo našla v šuplících. Jak se obléká podprsenka jí trvalo tročku déle, ale zvládla to. Poté se dala do oblékání kalhot. Sedly ji jak ulité. Poté k tomu dohledala podivné černé tričko, ale v nečem se jí líbilo. Boty a poté se vydala z podivné místnosti do ještě víc podivnejšího světa. Vlastně jenom na chodbu. "Halo?" Zavolala.

Moc nevnímal. Jeho tělo mu to nedovolovalo. Jakmile se jeho oči otevřeli na silné zatepání srdce, nic neslyšel. Ty údery byli mimořádně silné. Takové své srdce neznal. Krev mu bušila do uší. Zaběhl by kilometry a pořád by měl energii. Vystřelil do sedu a povalil ze sebe vše co na sobě měl jak mu bylo horko. Jeho panenky se rozšiřovali a dech nezvládal nejdřív ani kontrolovat. Bál se, že je to na infarkt a umře. Chtěl by rovnou odtud, i kdyby měl prorazit zdi. Nevěděl kde je, ale zdálo se mu, že to nesnáší. Ani si nepamatoval, kdo je a co se stalo. Jaká byla jeho minulost? Nic v hlavě nenacházel. Co se děje? Vyplašeně se rozhlédl. Ani nedokázal ty lidi kolem registrovat, ale na prvý pohled je vzal jako nepřátele a začal trochu cenit zuby jak rychle dýchal. Jeho tělo bylo trochu v bolesti. Dehydratace. Tak strašný horko... nikdy nebyl bez vody... alespoň se mu to tak zdálo. Instinkty mu říkali ať najde vodu, no jak koukal kdekoliv, nic nenašel. Všude jenom zvláštní...bytosti. Nemohl vše nazvat lidma nebo uplně zviřaty. Byl to strach nebo se chtěl jednoduše v každém pŕipadu ubránit?

Zatím spal. Nehnutě a v jeho mysly rychle proběhly střípky minulosti, kterou prožil. Náhle prudce otevřel oči a prudce se zhluboka nadechl, jakoby se probral zpět k životu. Rychle rozdýchával a koukal do zářivého oslepujícího světla, které měl nad sebou. Zbytek pokoje se proto zdál ještě tmavší než vlastně byl. Co se to děje? Ptal se sám sebe. Nakonec přecejen dostal dost síly na to aby se posadil a opatrně sesedl z postele, nechápal proč, ale bosýma nohama šlápl do louže, která se vcelku táhla. Párkrát zamrkal aby se rozkoukal a když uviděl světlo, procházející okraji divných dveří, rozešel se k nim. Opatrně vzal za kliku. N´takovou nikdy neviděl a tak netušil jak tohle otevřít. Po chvilce bezmezného cloumání přišel na to jak obyčejná a normální klika funguje a se stisknutím dolů otevře dveře.

Následovala dlouhá táhnutá chodba.Člověk co zde žije rozhodně není chudý. Pomyslel si a pomalu se rzhlédl do stran zdali někoho uvidí. Kousl se do rtu a lehce pokrčil obočí. nevěděl kde se nachází, ale tušil, že to není tam kde se nacházel původně. Pomalu, trochu kulhavě, jelikož měl ještě stále stuhlé nohy a zdáli se mu těžké se vydal chodbou. Promiňte. Je tu někdo? Zavolal, tenhle hlas byl skutečně jeho? Zamrkal, jakoby si nepamatoval sám sebe, jak teď asi vypadá?

Procházela se chodbou a vše co viděla ji mátlo. Něco jako světlo? Pochodně? Oheň? Ale co je tohle? Došla k něčemu na zdi, co vypadalo jako bílý čtvereček a zmáčkla to. Najednou se vedle ní rozsvítila obří lampa. S výkřikem odskočila a vydala se na útěk. Tohle je dům hrůzy, tady neche být ani minutu!
Rozeběhla se chodbou a jelikož nohy měla ze zmražení a celkově nemotorné tak se jí moc dobře neběželo. Na své kůži najednou ucítila chladný vzduch a zjistila že na sobě má jen nějaké titěrné oblečení, které jí skoro vůbec nezakrývá. Proboha co toje?!
Vytřeštila oči a zahnula za první roh co viděla, ale uslyšela něčí hlas. Lekla se a raději zastavila aby se rozhlédla odkud ten hlas jde. Po levé straně uviděla červený závěs, který jedním trhem prostě strhla z okna a obvázala si ho kolem sebe, takže vypadala teď jak sushi rolka, kdyby aspoň věděla co to je.
"Je tady někdo?" zavolala zpátky za hlasem. Byla vystrašená k smrti, ale chtěla zjistit co se tady děje. Za chvilku před sebou spatřila kluka nebo spíše muže, který tak nějak na sobě taky moc neměl. Její oči okamžitě sklopila k zemi. "Omlouvám se. Nevěděla jsem, že nejste oblečený."

Probudila ho vysoká bolest hlavy, která se pomalu dostávala k celému tělu.Ruce si dal na hlavu jakoby se tím snažil tu bolest utišit,i když věděl že to nebude fungovat.Po chvilce krčení se bolestí v posteli se narovnal a pootevřel oči.Paprsek světla prosvítající přes okno ho skoro oslepil, promnul si oči a posadil se.Snažil se svým zrakem zamířit na první objekt který uviděl.Byla to velká skříň. Ale vůbec nevypadala jako z jeho doby. Byla bílá a úchyty u šuplíků měla ozdobené kamínky. "Co to.. " Zašeptal zmoženým hlasem a postavil se.Jeho nohy se mu skoro podlomily, jako kdyby na nich dlouho nestál.Rozhlédl se po té docela velké místnosti a zamračil se,došel k té skříňi a rychle otevřel dolní šuplíky. Vytahal to oblečení co v ní bylo a hodil to na postel. Pořád se zamračeným výrazem v obličeji si prohlížel to oblečení.Vzal černé kalhoty a černé tričko, alespoň to vypadalo trochu normálně.
"No super." Vzdechnul a sednul si na druhou stranu postele.Podíval se před sebe a viděl svůj odraz v zrcadle. "Vlasy mám furt dobrý" Řekne trochu chraptivým hlasem a prohrábne si je. Pořád moc nechápal o co tu jde. Zvedl se z postele a protáhl se, došel ke dveřím a pomalu je otevřel . Vešel na dlouhou chodbu "Je tu někdo?" Řekne i když ví, že se pravděpodobně nikdo neozve.

Někde v dálce chodby uslyšela další hlasy. Na tričku si uhladila neviditelné nerovnosti a vydala se pomalu po tom hlase. Trochu se jí třásly nohy. Třeba tam je nějaké monstrum. Rozhlédla se okolo sebe. Popadla nějakou divnou věc za uhnutou rukojeť (Liana s deštníkem)  a vydala se dále. Dala deštník před sebe, jako by to byl meč a ona bojovník a skočila do té chodby a uviděla o něco mladšího kluka. Nahýho. Hned se lekla, upustila deštník a otočila se. Tohle bylo víc než trapné. Zrůžověla a troch use zavrtěla. "Mohl byste mi prosím, sire, říct, kde se to vlastně nacházím." požádala jej nervózně. Pak usylšela další hlas. Ženský. Ráda by se otočila, ale nemohla, na to se příliš styděla. Ne že by už nahého muže neviděla, viděla, však byla taky vdaná, ale cizího muže ještě neviděla. Když jí tak na mysl padl muž vzpomněla si co se s ním stalo.
Krev. Masakr. Slzy. On. Mrtev. Slzy. Víc slz. Ležela u jeho těla ještě hodně dlouho, brečela, křičela. Byl mrtev, zmasakrován. Uhodilo to do ní a ona měla málem zase slzy v očích

Angee: *příšerná bolest ochromovala její tělo,otevřela oči,neležela,stála a nemohla se pohnout,byla jako socha. Podívala se kolem sebe. Křídla naštěstí venku neměla,bohužel byla jaksi nahá. Když konečně odlepila ruce od hrudi a nohy od země,rozhlédla se po místnosti. Byla prázdná, nikde nic. Pomalu došla ke dveřím ,zaujala ji divná věc na dveřích. Tohle nebylo ani v nebi Zatáhla za ni a uviděla před sebou chodbu. Na dveřích vysela bíla košilka,nandala si ji a šla chodbou. je tu někdo?

Zafuněl. Byl v podstatě v tom co pořád jak si dobŕe všiml. Celý trochu v zaneřáděné bílé rybařské volné košili a kolem pasu měl svazany stejné bile kalhoty. Avšak nevěděl co to znamená, jen to, že to je tak správně. Slyšel už mnoho hlasů a moc dobře, no řízeň neodcházela a tak vylítnul z měkké podložky ve velké mistnosti s divnýma věcma, které vůbec nebyli jeho vkusem a tušil, že tu nemá co dělat. Ohlédl se po něčem kde by byla voda. "Mi...mizu," polkl naprízdno protože měl v krku uplně sucho. Vykulil oči a pootevřel pusu. Nikde skutečně nic? Vylítl po chodbě. Bylo mu jedno zda někoho z těch zvlaštních osob povalí...chtěl vodu najít za každou cenu.

Patch:*probral se,zamrkal pomalu,něco mu nehrálo,všechno jako by bylo na stropě a potom mu to došlo. Byl hlavou vzhůru,neměl na noze žádná želízka,nýbrž vysel na kusu ledu. Snažil se pohnout nohama ,ale nemohl. Po nekonečných utrapach spadl dolů. Zatáhl křídla a jen s něčím divným na obě co vypadalo jako kalhoty,ale byly moc krátké,se vydal chodbou do neznáma.

Jednoduše šel a pozorně se rozhlížel a snažil se naslouchat. Po chvilce chůze slyšel křik a když se pořádně odhodlal šel za hlasem, který se ptal zdali tu někdo je. Pak uviděl slečnu zabalenou v ...závěsu? Zamrkal a vyslechl si co řekla, když si prohlédl sám sebe, ztuhl. Kde je? Můj plášť a ... oblečení?! Vylekal se, zrudl jak rajče a rychle si dlaněmi schoval nářadíčko. Omluvte mě. Myslím, že jsem na sobě ještě pře tím... měl... své oblečení. Zamumlal a když uslyšel další ženu, rychle jednou rukou nahmatal vedle sebe malinký ubrus z nějaké skříňky strhl ho. Dal si ho okolo pasu a koukl jinam. Vy toho na sobě zrovna moc taky nemáte. A...  v této trapné situaci se zeptám. Netušíte kde to jsem? Protože jesstli to nevíte, slečny ani jedna... tak jsme vcelku... na tom špatně. Zakňoural.

Stále se raději dívala k zemi, rudá byla jak rajče a opravdu jí v téhle situaci nebylo dvakrát dobře. "No já popravdě taky, ale musela jsem si obstarat tohle..." ukázala na své provizorní šaty a když zjistila že se zakryl tak se odvážila zvednout oči. Zmatená snad ještě více, protože zde viděla více lidí...
"Chtěla jsem se zeptat na to samé, jsem opravdu zmatená a rozhodně se tady necítíl zrovna dobře." řekne vydýchaně a snaží se vzpamatovat. Podívá se i na dívku, která ale vypadá oblečeněji...Kalhoty? "Co to máte na sobě? To je přece mužské oblečení."

Jen stojí uprostřed chodby a kouká se na ty všechny lidi, jeden nahej,druhá v krátkých divných kalhotech a tak dál.Jen sledoval to šílenství co se před ním odehrává."Umm." Vydechl a přemýšlel co dál.,všim si dívky která stála skoro naproti němu. Vypadala vcelku normálně, teda..Až na to oblečení ale, oproti tomu klukovi co tu chodil nahý vypadá normálně. Dojde k ní a přemýšlí na co se asi tak zeptat, doufá že bude alespoň něco vědět. "Máš ponětí... " Chvilku se odmlčí a kouká na ostatní "Co se tu děje?"
Zeptá se a koukne se na ní.Podle jejího výrazu taky pravděpodobně neví kde to je.Ale, alespoň to zkusí, jo a navíc je hezká tak co.

Byl tu ruch ohromný ruch mnoho hlasů každý zněl uplně jinak byli tam tony a melodie které neznal ale co ho děsilo enjvíc on jim rozumí. vypadá to že všichni byl istejně zmatení jako on, než se povedlo jeho krokům dostat přímo k dveřím vrazil do skříně ta se otevřela a tam bylo oblečnení nebo spíš co to vlasdtně bylo ten střih byl divný rozhodně né vkusného, byl snad v pekle měl tohle být trest vždyť ta tkanina byla na omak divná rozhodně né len nebo balvna ne tohle bylo drsné a nějak to víc pružilo navíc ta barva tak sytá barva by musela stát malé mění a tady takové oblečení prostě bylo pohozené. Nechápal to ale co je horší cáry nebo oblečení neochotně na sebe vzal tmavé tričko a džíny. Další problém bylo něco co mělo tvar inu dřeváků možná ale bylo to pružné a vůbec celé nějaké moc blýskavé a měkké opatrně do nich nazul nohu dřelo to v nich bylo to nepříjemné ale po chvíli se to podalo jen měl pocit jako by nu divný.
Tak jako tak slyšel hlasy a to byla šance. Vyšel ze svého pokoje a v to se mu zatmělo možná to bylo žárovkami ale jeho mysl naplnil bílí oheň kámen představa letu výška pak spousta krve tmy a věcí divných věcí jeho tělo se napnulo a on se začal dávit zvracel by ale nemohl nebylo co a tak jen klečel a dávil se jeho oči se dívali na lidi kteří chodili chodbou ale on nemohl vstát jeho tělo ho neposlouchalo.

Pomalu se otočila, ve stejné barvě jako dívka naproti ní. A ještě pomaleji došla k nim. Nebyla si jistá, kdo z těch tří se tam cítí nejvíc trapně. Ale byla aspoň ráda, že se stihla obléct. "Vídím, že nás trápí stejná otázka... Jak jsme se ocitli na tomhle podivém místě? Myslíte že jsme umřeli a jsme v nebi?" Sdělila svůj první nápad. Pak si prohlídla tu dívku, která taky nebyla oblečená. Pak ale podotkla že má kalhoty a oan sej en trochu pousmála. Samotnou jí to překvapovalo. Byl to zvláštní pocit. "Bylo to prví co jsem našla ve skříni, ale jak vidíte padnou mi... A řekla byhc že všechno co je vm é skříni je děláne jako pro mě, ale obávám se že korzet a šaty na jaké jsem zvyklá z paláce jaksi nebyly k dostání."
Pak se za ní ozval další hlas a ona se vcelku lekla,, rychle se otočila, až dlouhými vlasy až pod zadek vyliskala Donnieho do tváře a podívala se do těch modrých očí. Aspoň, že byl oblečený. "Ne nikdo z nás to neví... Něco mi ale říká, že je nás tu ještě víc než čtyři co to neví." Podotkne

*šla dál chodbou za hlasy a rozhlížela se,uviděla hlouček lidí,jak si povídají,netušila jak k nim promluvit ,aby je nevystrašila,přistoupila blíže k nim a pozorovala je,jedna z nich byla divně oblečena,další byli skoro nazí,vypadlo to jako začátek maškarního bálu.

Rozrazil první dveře co našel. Neregistroval jak je vše divny, jen to, že v něčem ta voda byt musí. Nedokázal uklidnit sve srdce a rychle si bok sevřel rukou jak už musel zatínat zuby. Bouchal do věcí, co se mu zdáli dost velké a otevíral co přišlo až mu oči skoro zajásali s jeho srdcem když odrazil byle víčko věci na zdi. Vyložil si nohu na tu divnou věc s otvorem, což mu trochu připominala kadibudku a rychle do rukou nabiral vodu, kterou vypil za dost krátkej čas uplně všechnu. Taky si ji trochu hodil o tvář a pak se povalil k zemi a oddechl si. Myslel, že už umře. Teď už snad může i pŕemyšlet. Polkl poslední sousto vody a rozhledl se. Nic kolem nedávalo smysl. Trochu se zamračil a opustil to misto. Šel zpatky za těmi osobami, aby zjistil co se sakra děje. Sám netušil co to má být. Ale neznal ani jen minulost. Měl jen instinkty. Ale nevědél odkud. Na chodbě si všiml muže, kterému bylo očividně špatně. To zažil mnoho krát. "Kuso! Daijoubu nan desu ka?!" vykřikl a hned ho chytl kolem pasu. Běžel by pro vodu, ale všechnu vypil. Taky moc uplně neznal jazyk tady.

Kdybych zemřel... asi bych necítil bolest, ale mě bolí celé tělo, takže jsem o téhle možnosti na pochybách. Třeba jsme byli uneseni do cizího světa. Pohádky a legendy často mluvívaly o jiném světě, ne?Usmál se mile. Uviděl toho příchozího chlápka a pousmál se, bál se aby tu nebyl se samíma ženskýma, sice by mu harem nevadil, ale po tomhle ztrapnění by se tak ani nestalo. Dámy, pane.... já se půjdu podívat po něčem do ečhož bych se mohl-... Ani to nedopověděl a už to schytal vlasy pes tvář, až se za ní muse chytnout, ale nebude dělat špatný dojem, nemůže za to, ale měla by si dávat pozor kam své vlásky hází a jak se otáčí. ... odít. Dořekl svou větu a bez dalších řečí se rozešel k pokoji kde se probral. Tam se dobral, zavřel opět dveře. A začal ho pečlivě proohrabávat a prohledávat každý kout. Konečně se dostal ke skříni a otevřel ji. Alespoň jedna vě  které něco věděl, ale o věcech v ní rozhodně ne. Navlékl se do nějakých věcí, seděly mu i když mu tričko bylo optaženější než očekával a lemovalo mu postavu. Po nějaké chvilce se dobral k džínům a zkoumavě zkoušel jak to zapnout a co s páskem.



Nechápal pořádně ani text na tričku, prapodivná řeč, ale něco mu to říkalo. Konečně oblečen se odebral zpět na chodbu aby prozkoumá budovu. Narazil na dvojici mužů, jeden vypadal, že mu je značně špatně a druhý.. cizinec snažící se nejspíše pomoct. Promiňte, jste v pořádku?

"Super." Vzdechne když vidí že nikdo v téhle místnosti neví co se to děje."Ty kalhoty vám náhodou docela sluší.Nebejt zadanej tak se do tebe snad zakoukám.. Ah, já vlastně zadanej nejsem." Řekne a ušklíbne se.."Má někdo nějakej plán ..nebo?" Řekne trochu víc nahlas aby ho uslyšelí všichni. "Mám takovej pocit že jsmě pěkně.. v prdeli." Řekne a rozhlédne se po zbytku chodby. "Hm, tak kouknem co tu je dál ne? Nebudem celej den stát na chodbě." Řekne a dojde k dá do chodby ke schodům a schází dolů.

Angee: *došla pomalu k hloučku lidí a vlčici* ehm,nevíte kdde to jsme? nebyla moc ráda ze tak krátkou košilku,ale nic jiného nenašla. Nohy se ji třásli,vzpomněla si na to když spadla z nebe,bylo to podobné. Chtěla by roztáhnout křídla,ale netušila kde.

Patch: *cestou po chodbě zpadl a nemohl vstát,nohy mu ztěžkly,tak se začal plazit,až se doplazil k podivnému hloučku lidí,potavil se,ale hned se opřel o zed,uviděl svoji setru a pousmál
se*

Trochu zděšeně na něj vykulila oči. "Kdybych nebyla vdaná, tak bych to možná brala i jako lichotku." Opáčila mu, pak si ale uvědomila, že ona už vlastně vdaná není, ale je vdova... No co ... Nebude mu to přece říkat. Radši se od něj odvrátila a koukala na ostatní. Vellice ji podivilo, když tam přišel vlk, trochu vyděšeněji ustoupila a jakmile ten chlípnit navrhl přejít do jiné místnosti, byla mu doslova v patách. "Na druhu stranu to je dobrý nápad."