Scientists house

Zazubila se trochu a lehce se začervenala...jenom na chvíli vycenila špičaté zoubky a hned je schovala..Usmála se jako kočička a rychle mu vyklouzla...už běžela najít kuchyně..po cestě nosíčkem pohybovala jako králíček a čmuchala něco k snědku..u schodů se na chvíli zastavila a koukla na něj. Zavrtěla zadečkem provokativně." Chyť si mě..."zavrněla trochu provokativně a už utíkala do kuchyně. Tam se rychle dostala za stůl a čekala na svého krotitele.

Rozzářeně se na ni díval, pak trochu zamrkal...ale ty zoubky má pŕeci jen hezký. Trochu kontrastující s její roztomilostí..kdyby mohl tak by ji sežral taky. Na to, ale byla už daleko ve velmi rychlé chvilce. Chvíli ji sledoval, pak si trochu šťastně povzdechl a svlékl si triko, prootže mu zas bylo horko..pevně doufá, že tu ještě najde vodu. Nerad by uschl právě teď když si našel alespoň nějakej smysl života. No ta holka za to rozhodně stála. "Jak hravá," ušklíbl se, protáhl si ruce a poběhl za ní. Doufal, že spolu něco najdou. Ona vypadá, že má hodně dobrý čich a jemu se záhadně zlepšil taky. Přesto, že se tím nějak nezaobíral tak už si toho všiml.

Zubila se vesele a trochu se za stolem protahovala..čímž se připravovala na škádlení Nitoriho..už se nemohla dočkat až mu něco provede...byla docela hoodně škodolibá, ale nikdy to nepřehnala, aby tomu druhému vážně ublížila...teda pokud jí o to nešlo. To by dokázala dost ošklivě někoho zranit, kdyby ji naštval někdo. " Hmm...chlupáčku můj...co bude na papání..kromě tvého tělíčka...?" zavrněla hlasitě a olízla si rtíky.

Docela rychle už byl dolu za ní. Zastavil se ve dveřích, u kterých ho to na chvilku stáhlo o futra a olízl si rty jak mu to zapálilo znovu srdce. Ta duše mu je tak známá. Sám si skoro nepřiznal jak hrozně moc. Došel pak pomaličku za ní a snažil se tvařit neutrálně jak by ho už jen to protahování nezaujalo. Přesto, že ho zaujalo hodně. "Chlupáčku?" ušklíbl se. "To mám podle čeho," kousl si do rtu, pak se trochu zasmál. "No pokud mladá dáma zatím nic nenašla tak to zkusíme spolu a pak si třeba dáme sladkej zákusek hmm?" odvážně ji sáhl hned na zadeček. Za jiné okolnosti by ho ani nenapadlo něco tak troufalého, ale tohle je jiný.

Sledovala ho..zdálo se, že nějak hravý nebude...tak uklidnila na chvíli hormony..a jen se usmívala mile.." Jmenoval se tak můj plyšáček, když jsem byla malá..a tebe bych taky strašně ráda pomačkala jako jeho.."zavrněla jako malá kočička." Ještě jsem nehledala..ale ráda bych našla...jaký zákusek..?" Nastražila ouška...pak zavzdychala a zrudla..koukala na něj a po chvíli po něm skočila a zakousla se mu do krčku..nohy mu dala okolo pasu a ruce okolo krku.

Jen se culil jako neviňátko a chodil doslova jak kolem horké kaše. Nečekal, že byl mohl být v néjakém nebezpečí. A taky tak to má být. "Oh takhle," usmál se. Domyslel si, že to bude nějaká milá hračka hebká jak kočička. "To by se mi jistě líbilo, mám hračky rád jako hry a děti," usmál se. Sám byl skroo jako takové dospélé dítě akorát byl zodpovědnej. A trochu vyspélejší samozřejmě. Chtěl ji néjak...ten zákusek vysvétlit však v tom už méla zoubky v jeho těle a její půvabnost a vše ho donutili se vůbec nevzpírat. Vlastně to nakonec bylo příjemné a trochu povědomé. Chytl ji jen vládal aby měl sám oporu a čekal u čeho se jeho tělo plnilo slastí. Něco důležitého se mu dostávalo z podvědomí do vědomí.

Něco ji tohle začalo připomínat..jako by to už někdy zažila...To stejné jako by někdy tuhle krev už ochutnala...nutilo ji to pít víc a víc...chtěla vědět, co to je..Když si rozvzpomenula na pár starých vzpomínek..odtrhla se a s jiskřičkami v očích ho sledovala.." Nitori..."vyhrkla jenom ze sebe...přitom ho silně objala a začala se lísat..sice si nevzpomněla na úplně vše...ale na něco menší..a hlavně na ty nejdůležitější vzpomínky, které zažila se svým milovaným.