Scientists house

Jakmile zmizeli ode dveří..rychle toho využila. "Dělám si, co chci.." zasmála se, kousla Kana do prstu, sebrala svůj kožíšek a utíkala jenom v tom tričku pryč z místnosti, po chvíli narazila do někoho, podívala se na něj a rychle si za něj stoupla." pomoc..jsou tam úchylové a chtějí mi ublížit.." zašeptala a koukala na Seadricka.

Něco takového snad mohl čekat, než cokoliv stihl říct..už byla pryč..jenom syknul a koukl se na svoji ruku." Něco si vyber a já jdu toho neposedu chytit.."Vyhrkl vyběhl z pokoje a uviděl jak stojí za nějakým klukem, docela mu byl podobný a to ho rozesmálo." ohh...ahojky...dáš mi toho neposedu..?"uculil se mile na něj.

Jen za ním mávnu ledabyle ručkou a naposledy roztáhnu rtíky do šibalského úsměvu, než se změním v černý kouř a přemístím se k sobě domů. Jeden mazlíček do seznamu rozkošnosti. Ach, skvělý den. Zítra už bude o něco temnější...

Usmíval jsem se. A sledoval ji. Davám na tebe pozor, Ari. Povyplázl jsem jazyk a rychle ho zastrcil, když už ke mě doběhla ta maličká. Dobře, hezky jsi je uložila. Uculil jsem se vesele a vyzvedl ji k sobě nahoru, dal ji ruku pod zadeček, aby nespadla a usmál jsem se. Tak co by jsi chtěla papat? Pohladil ji po zádíčkách a pomalu se dal ke dveřím.

Ušklíbl se. Ani nečakal, že se mu tá holka dá jen tak. Nechápal jak ji na to skočil. Byl na ni vlastně docela hrdej. Jelikož mu bylo teplo. Tak ze sebe vše stáhnul když už byli oba pryč. Dal si na sebe bílé tílko a nějaké pohodlné světle hnědé tepláky. Pak si upravil svuj přivešek na krku, kterej měl kvuli vzpominkam a vyběhl na chodbu za nima. Zase se musel jenom usmát. Rozkošnej neposeda.
Tohohle chlápka ještě neviděl za kterým byla.
"Zdravím"

Vykulil oči a koukl na ni, co to vlastně dělá. no měl strašně velké srdíčko, jelikož byl andílek..musel prostě pomoci. Když doběhli oba dva...osoudil, že to jsou oni. "Prej jste úchylové a chcete ji ublížit..." zasmál se tiše, otočil se a vzal ji do náruče." Takže, co je na tom pravdy...?" ušklíbl se." Neposeda ? Tenhle prcek vás zlobí..?"

Zrovna si četl deník který si psal jeho bratr, zajimalo by ho, kde teď vůbec je..
Někdo zaklepal na jeho dveře, vstal z postele a pomalu otevřel. Když uviděl tu dívku trochu se zamračil ale to pak přešlo v mírný úsměv. "Tebe jsem nečekal." Řekne a dveře otevře trochu víc.

Zasmála se tiše, trochu kvíkla, když ji vzal do náruče a koukala na ty dva. "Chtějí mě znásilnit...kapiš to..? Musíš být můj rytíř a ochránit mě...."zasmála se pobaveně." ale nee...je to jenom hra..připojíš se taky..? chceš být rytíř nebo úchylák..?" zakřenila se trochu, škoda..že ti dva neměli na výběr..možná by si Nitori vybral jinou stranu nebo Kane.

Nafoukl tvář, byl tak trochu z nich zmatený, chvíli byl tiše, aby si myšlenky v hlavě uspořádal pořádně." Ohh...možná jsme menší úchylové, ale ublížit ji nechceme...právě naopak..je neposedná a měla by se pořádně obléct, je to přece dívka.." Konečně z něj vyšlo něco rozumného. " To není fér..mi jsme na výběr neměli...začala jsi zlobit a my tebe nahánět."

Mírně si povzdechl, tohle k němu přišlo ten pocit, že prostě nepatří sem ano vlastně byl kámen co chodí a jediní lidé na kterých mu zaleží...jsou nejspíš někde tu i když bylo těžké odhadnout jestli ano.
"Byl jsem mimo hmm asi z toho spánku...myslím že si moje hlava snaží vzpomenout na něco..."
nechtěl jí trápit tím,že tu možná má ženu a děti byl spíš rozhodnut se prohlédnout až malou uloží. Procházeli dveře ode dveří až konečně našel místnost kde bylo vidět nádobí tedy nádobí tohle bylo moc čisté nebyl tu kouř ale byli tu zavěšené věci kterými se skutečně vaří.
"Tohle vypadá nadějně teď kde je tady jídlo?" rozhodl se věnovat praktickým věcem a začal otevírat jeden šuplík za druhým až to našel něco co znal i když ne tak zabalené a rozhodně ne tak na drobno ale vypadalo to jako...jako něco co jedli obyčejné nudle.
" No dobře ted to chce kotlík vodu a oheň a bude i jídlo."
řekl sám pro sebe a začal procházet další šuplíky.

Zhluboka se nadechla, když se otvíral dveře. Ani si neuvědomila, že zíra do podlahy. Poté však trochu pozvedla zrak. Páni! Jeho oči jsou tak modré... Nad čím to zas přemýšlíš, Liano? Nakonec zavrtěla hlavou, aby to nevypadalo, že si ho prohlíží a pokusila se vyloudit milý úsměv.

Nakonec ukázala i trochu zoubky. Pokrčila rameny. "Přináším nabídku míru... Můžu jít dál?"

"Je to mozne nase mysl je proste jeste pochroumana" rekne a pritom si vzpomene na to jak plula oceany a jak rozhodne nemela dve nohy se kteryma je nekdy opravdu tezke se domluvit.
"Dekuju Donnie ale ted musime dat pozor hlavne na tuhle princeznu." Usmeje se na nej a kdyz uvidi jak se k nemu mala ma, ma z toho radost.
Pomalu se vyda za Nicem a diva se na nove a nove veci. Kdyz dojdou do neceho co vypada jako kuchyne zarazi se. Zvlastni veci jsou kolem ni a ona nicemu nerozumi. Prenecha to radeji Nicovi, docela se boji co by mohla najit. "Takze nudle...to zni nadejne" rekne s usmevem a prekona strach a zadiva se do jedne ze skrinek. Najde tam neco jako hooodne novy rendlik a vytahne ho. "Tak jeste vodu a ohen...ale s tim si vazne nevim rady. Tohle stoleti je opravdu divne!" Rekne nestastne a vyhoupne se na policku a posadi se. Sedne si primo na varnou desku a prsty ji zapne aniz by o tom vedela. O par minut pozdeji vyskoci s krikem. "Au!!! To pali!" Promne si zadek a nevericne se podiva na cervene kolecko ktere se na cernem podkladu objevilo. "Divny ohen! Mozna jsme to nasli." Rekne vsem okolo ale boji se k tomu priblizit, zadek ji pali jeste ted.

"Jo..jasně" Řekne a pousměje se na ni.


Ustoupí trochu dál od dveří aby mohla vejít do pokoje, dojde k posteli a vezme deník který četl a hodí ho do šuplíku.Pak se na ní podívá..
"Takže.. Už tě ten vztek přešel,hm?" Řekne s klidným hlasem

Držela se Donnieho okolo krku a pak když došly do kuchyně, pomalu se jej pustila, aby ji postavil na zem. Uviděl velkou barovou židličku. Tak si stoupla na dolní dřívko a pomalu se skřábala nahoru. vydávala u toho zvuky, jako by to byl boj na život a na smrt, ale nakonec se jí to povedlo. Jakmile seděla, tak začala houpat nožičkami a spokojeně se usmívat. "Já mám chuť na palačinku." Předpokládám, že ty existovaly ne?
Otočila se na Donnieho. "A jakou pohádku mi povykládáš?"

Na jeho vyzvání a ustoupení vešla do jeho pokoje, byl to docela útulný, všimla is, že něco schoval, do šupllíku, ale neptala se co to bylo. Nebyla to její starost.

"Ne nejsem naštvaná... vlastně jsem se ti přišla omluvit... za mé hysterické chování."

"Aha." Řekne a udělá pár kroků k oknu a podívá se ven.
"To je v pohodě.Všichni jsme někoho ztratili.Znám ten pocit." Řekne a nachvilku se odmlčí.
Otočí se na ní a prohlédne si jí.Ty šaty jí fakt slušely..
"Takžee.. chceš o tom mluvit nebo.." Zakouká se jí do očí. Zeptá se asi jen ze slušnosti, i když je mu docela jasný že o jejím manželovi nebude chtít mluvit.Nikdo nechce.

Donesl jsem spokojeně maličkou do kuchyně, kde jsem ji uz položil a sledoval jaká je to bojovnice a šplhoun. Šikulka. Pomyslel jsem si a vyslechl její přaní. Palačinky s... medem nebo rozmačkanými jahodamy? Pokud je sezeneš ty cvoku potrhlá. Rozhlédl jsem se po kuchyni a zacal prošumovávat jednotlive skříňky. Objev mísy se mi zdal jako zázrak, ale proč ne, z nějakeho šupliku jsem vzal metlu a polozil ji na linku. Hledejte mléko! Mouku a slepičí vejce! Rozkázal jsem, zatimco jsem sam pátral. Pokud tamta divná plocha je horká, znamená to, ze v tom nebo pod tím je oheň. Nebo kouzlo. Přivřel jsem oči.

"No ublížit ji rozhodně nechci," zasmál se. Zajimavá hra. Zahral by si cokoliv. On je tak trochu docela hravý typ člověka. Pohrát by si s ní pohral jakkoliv. Nemuže říct, že není uchyl, protože každej trochu zajiste je. Navíc tenhle jeho kámoš už to i ukázal.
"Jo tady...slečnu bychom měli obléct než u te pojašenosti ukaže něco vic co nechce," chtěl naznačit že néco málo už viděli a nejspíš to nebylo plánovaný.

Poslouchal je a jenom zavrtěl hlavou. Dal hlavu na stranu." Dooobře..takže v první řadě..půjdu asi spát, ale pomůžu vám..ji obléct..."ušklíbl se, dle toho, co říkáš...naznačil, že myslí Nitoriho. " už něco ukázala..?" Vykulil zvědavě očička.

Přimhouřila oči, dle jeho chování si vybral roli úchyláka. " Nheee...nic nebude...nikdo mě oblékat nebude..." zasmála se a rychle se od něj dostala, seskočila dolů a běžela k sobě do pokojíčku...schovala se rychle pod postel a zůstala tam ležet na bříšku a koukala, co se bude vlastně dít, nechtěla se vzdát jen tak.

Nestihl nic říct..poté, co je sledoval už zase vzala nohy na ramena. Povzdechl si trochu.." Noo já už půjdu spát taky..takže je to na vás dvou..ji obléct.."Zašeptal tiše, prostě potřeboval si s někým užít, ale nikdo nebyl po ruce, tak byl unavený a raději půjde spát, aby nějakou energii nahnal. Jakmile to dořekl, tak taky tam udělal...otočil se a šel do svého pokoje..zalezl do postele a v momentě usnul.

"Nebo se Ari zapalujou lejtka...teda spíš asi něco jiného ale určitě hicuje."
nevěděl jak na tohle přirovnaní přišel ale přišlo mu že sedí, když byl pronesen požadavek na palačinky rozhodl se ,že když už není ani tučňák ani medvěd nebude to jeho starost a navíc hodně štěstí při hledání slepic nebo krav. On měl vlastně sám dost práce měli hrnec oheň ale neměli vodu...jenže počkat  Nico dostal napít od toho asiata ,takže.
"Hned sem tu."pronesl popadl hrnec nádobu a vrátil se tma kde se s asiatem poprvé potkali chvilku hledal až nalezl místní studnu také pravda bílá  hmota v která ta studna byla sem u nezdála ale co už třeba jsou prostě studny v 21 století takové. Odborně nabral vodu do velkého hrnce a vrátil se.
"Tak už máme všechno jenom...."
začal šmejdit hledal krabice a jejich obsahy chutnal našel  sůl i cukr a pak nějaký hnědý prášek který ho nutil kýchat ale byl sladký a chutnal zvláštně jako by se rozplýval neuměl tu chuť popsat(nejsem si jist kakaem v dané době). Nakonec se rozhodl že špagety uvaří dá k nim trochu cukru trochu toho hnědého a bude.

Sice spali několik let ale to bylo néco jiného a tenhle den byl uplně vyčerpavajici. Nejdřív sama tajemstvi a pak tahle holka, co s emu upŕimně opravdu dost líbila, ale tihle všichni lidi asi maji nedostatek sexu a bal se, že by o ni takhle mohl přijit. I když...očividně méla hodně sebevědomi.
"neřekl bych ukázala...spíš to byla nehoda," dám neví co to pŕesně bylo, ale bere jeji obhajobu.
"Nejspíš to zvladne sama," zasmál se trochu. "Nevím...asi bych mél jit za ni ať néco neprovede," povzdechl si. Bylo to jako hlidat svou sestřičku. Líbilo se mu to docela dost.

Pousmála se a pomalu neslyšně přešla k němu a zůstala mu stát za zády. Nakonec se postavila vedle něj. Chvilku si prohlížela jeho tvář, po chvíli se však začala opět dívat z okna. Překvapilo ji, když řekl, že zná taky ten pocit, skoro se nevládla a zeptala se, koho on ztratil, ale nechtěla být hrubá.
"No... Je to dlouhý příběh... ale ... zemřel a já jsem teď tady a čím déle jsem tady tím více si uvědomuju, že je to možná lepší, protože bych nedokázala žít tím, že je naživu, no spíš teď už taky mrtvý, ale že prožil svůj život tam a já ho mám prožít tady..."

"nooo...klidně běž, já půjdu taky do svého pokoje.." Ukázal na dveře, kam vlastně jde.."Nechám si otevřené dveře..sice nepůjdu spát, ale jenom něco dělat...co potřebuji..." zasmál se. "Kdyby něco..pomůžu a rychle běž za ní, je nebezpečné ji takhle nechávat pobíhat po domě..hodně můžu by ji mohlo chtít, přece jenom nahá holka s dlouhým tričkem.." Povzdechl si, poplácal ho po rameni." Kdyby něco...opravdu..volej Seadricku.." zasmál se a pomalu se vydal už do pokoje.