Scientists house

Pozoroval ty dva s poněkud zachmuřelým obličejem, protože netušil, co si o nich má myslet. Věděl ale to, že už se nebojí, vždyť ani neměl čeho. "V Riu? Rok dva tisíce šestnáct, jasně." Začne se smát a dívat se kamsi do blba, ale když se jejich výraz nijak nezmění, zvážní. "Dva tisíce šestnáct?" Poví, jako by se potřeboval ujistit, že si z něj třeba nedělají legraci. Něco si tiše zamumlá, ale pak k němu přijde ten druhý a natáhne ruku. Sjede ho pohledem a pokusí se malinko usmát se. Natáhne ruku a potřese si s ním. "Nathaniell, těší mě." Je zvláštní, že má ruce. Ty si prohlíží, až když si rukama třesou.

" Jhooo...Dva tisíce šestnáct"zakřenil se na něj, jenom se pousmál. Svoji práci udělal a tak si hačnul na gauč a jenom je pozoroval a naslouchal jim. Doufal, že tentokrát už nedostane žádný úkol od Natashy, byl tak trochu líný něco dělat a hlavně někomu pomáhat. Tomuhle pomohl jenom kvůli tomu, že jim pomohl chytit tu holku z minule. Zaklonil hlavu a zavřel oči...aspoň na chvíli by si mohl odpočinout.

Kývl hlavou souhlasně, aby potvrdil ten rok taky..nebýt Nitoriho asi by to nevěděl ani jeden z nich. Ten aspoň jediný jim řekl, co věděl..a nenechal je ve zmatku jako ostatní, kteří je ignorovali, když se ptali. Po potřesu jeho ruku pomalu pustil, trochu se na něj zakoukal jako by snad viděl zázrak."Taky mě....těší.."uculil se jako dítě. Zatřásl trochu hlavou. Chtěl se dostat od těch dvou, co nejdál...jeden ho chtěl svést a druhá ho chtěla sníst..." hele...nechceš jít na menší procházku...na pláž?" Vyhrkl rychle, dokud je Kane moc nevnímal.

Stále vypadal, že je pěkně v šoku a taky byl. Každý den se člověk nedozví, že je jiný rok, než si člověk myslí a to bylo v tomto případě i stresující. Pozoroval chvíli chlapce, než si lehl na gauč, než opět zpozornil na Seadricka. Pousmál se a při jeho nápadu se ohlédl ke dveřím. "Klidně, ale nemám zdáni kde to je, takže mne veď." Ušklíbne se a vydá se za ním.

Rychle ho popadl za ručku a vyšel s ním ven..Ještě na ty dva uvnitř mávl..pak šel rychle ke vchodovým dveřím." Už jsem jednou venku byl, tak to mám docela v paměti..kam půjdeme..jinak..neboj se těch nových věcí..I když..já se asi bát budu..."Zasmál se a pustil ho, otevřel dveře a koukl na něj, trochu ještě zmatkoval z toho všeho. Povzdechl si a promnul si obličej, aby se vůbec dal dohromady.

Stiskne jeho ručku a zrychlí do kroku, aby byl stejně rychlý jako on. Nerad by se totiž plazil po zemi. Vyšel ze dveří ven, kde ho ozářilo slunce, musel si dát ruku před obličej, aby to bylo v pořádku. "Tak, třeba na tu pláž, jak jsi říkal." Pousměje se a následuje ho dál, protože absolutně nemá tušení kam jde.

Usmál se mile na něj."Dobře tak tedy na ni...." Tentokrát ho už nechytil za ruku, protože by ho asi už táhl po zemi a to zrovna nechtěl. Pomalým krokem se tedy vydal na pláž, chvilkami se koukal na něj, zda ho následuje nebo se mu něco nestalo." Umm..kolik ti je..?" Prohodil jen tak, aby nebylo hrobové ticho mezi nimi. Zamyslel se trochu a podíval se na svoji hruď, která byla z půlky odhalena, kvůli tomu, že mu Kane roztrhl tričko, rychle si sundal mikinu a potom tričko za chůze. Dal si zpátky jenom mikinu a nechal ji rozepnutou..

Když se malá oblékla jen se usmála. "Takže vyrazíme..co takhle pomalu ven? Myslím že tenhle strašidelný dům je pro nás až moc a možná čerstvý vzduch by nám pomohl." usměje se na oba dva a počká na reakce, sice se trochu bojí ale přece neumře v tomhle domě bez toho aby někam šla.

Zamyslel se nad tím. Jup, venku by mohlo být lépe, i ldyž nevime o tam bude. Pokrcil rameny a nechal Merli aby ho tahla za ruku ven, společně s Ari. Jsem spíš zvědav co tam objevíme. Usmál se.

Po zdlouhavé depresy, kdy se dostávala ze své závislosti na krvy a proklínala se, že by tak snadno podlehla... kdyz si tuto chvilku vytrpěla, zamčená v jedné z koupelen, sedíc ve vaně bez vody... vrátila se zpět k baru. Ušklobla se nad tím co tam našla Kane a ještě tak sladce odpočíval. Tiše se přesunula k baru, nalila si vodku a napila se, zatimco ho v tichosti sledovala. Neodolávala pokušeni dluho, obešla gauč a naklonila se zezadu k jeho krku, opravdu by s radostí ochutnala, jestli se sladkostí své krve nekecal.

Mávl jenom rukou, když odcházeli...pak si trochu dal šlofíka, aby nabral sílu a vzpamatoval se. Po nějaké době se ve spánku zamračil, cítil něčí přítomnost s nekalým úmyslem..pootevřel oči a ušklíbl se na ni." chceš mě sníst upírku..?" zasmál se tiše." Jestli chceš..můžeš se klidně nakrmit...Chtěl bych vědět..jaké to je.."zavrněl a olízl si trochu rty.

Zastavila se a ztrnula. Más nějaký šestý smysl, ze už víš, ze jsem tu a chci tvou krev? Pozvedla obočí a pak se pobaveně ušklibla, obešla gauč a obkročmo se mu posadila na klín. Takhle se nabidnout... Přiblížila se zas k jeho krku, ruckou mu naklonila hlavu na druhou stranu a pro zatim mu krk jen olízla. Opět oči nahodily modrou barvu, narostli tesáčky, kterými se mu vcelku opatrně zakousla do krku, jakmile v ústech ucítila krev, bylo hned lépe, čerstvá teplá tekutina stékala do hrdla skoro sama. Skutečně byla sladší... ale co už, pokračovala v krmení.

"Nee...ale vidím ti to na očích...že máš hlad a ráda by ses zakousla.."zavrněl a olízl si zase rty. Sledoval ji a přimhouřil trochu očička. Už ze zvyku ji dal ruce na boky a zavrněl." No jo...tak ti vrátím energii, co jsem ti vzal...hlavně mi nějakou nechej.."zasmál se tiše. Zachvěl se vzrušením, skousl si ret a přivřel oči. Zasténal trochu u toho a začervenal se, sice to bolelo...ale strašně moc se mu to líbilo, začal ji hladit po zádech a bocích a tiše u toho vrněl.

Po chviličce krmení se odtáhla, nevzala si krve moc. Jsi sladký když sténáš... Zašeptala mu do ouška, které mu olízla. Pak mu jen olizovala ranku, kterou způsobila. Konečně jsem dominantiní já. Zavrněla s úšklebkem a přitulila se k němu. Bolí to... kousnutí? Špitla a opét pomalu zasadila zoubky do rány a sála, u toho si vcelku užívala ten příjemný pocit jeho dotyku, kdyz ji hladil.

Rozplýval se trochu nad tím, když se krmila...culil se jako dítě, co dostane nějakou sladkost...chvilkou tiše zasténal. Podíval se na ni a začervenal se zase." Ale nuu...to si nemyslím.."zasmál se tiše a zachvěl se. Začal vrnět, když mu olizovala kousanec." To teda...klidně bys mohla být i v posteli dominantní...nebylo by to špatné si jen tak ležet a nechat tě divočit..."Ušklíbl se trošku a objal ji na chvíli." Nebo..."zasténal opět..a pak do dořekl s menším zavzdycháním."..lí.."

Měla už dost, tak se odtáhla a jen se mu na klíně pohodlně usadila. Chlapeček by chtél nechat všechnu práci na mě. Ušklíbla se.Řekla bych, ze jsem dojedla. Přejela si jazykem po zubech, které stále měly na sobě krev. Nékdy bych typovala, že tu jsem démon já. Zavrněla tiše.

Usmál se mile a zavrněl, přitulil se k ní." Jhoo..nechal bych klidně. Rád bych byl opečovávaný..."zazubil se na ni." dobře to jsem rád...chutnal jsem ti...?" Olízl si rtíky už zase, bylo to hlavně kvůli ní..jak ho vzrušoval jenom pohled na ni."hoho..máš černější duši než já...je to možný.."

Jakmile vyběhla z pokoje, pustila se Ari a Donieho a rozběhla se, na ni děsně rychle ke schodům a ty brala skoro po dvou, takže nebylo divu když na konci spadla a praštila se do brady. Prvně to vypadalo, že plakat nebude, protože se jí obličej pouze změnil v bolestnou grimasu, nakonec se ale objevily slzy a ona posmrkla. Jen tak tam ležela, polovina těla už pod schody, druhá polovina ještě na schodech.

Uculila se. Chutnal... skutečné báječně... Skousla si ret. Nemůžu za to. Zakroutila hlavou a krátce ho políbila. Nepůjdem... ven? Z tohohle proklatého místa? Jen my dva... někam pryč. Zašeptala tichounce a opřela si čelo o jeho.

Vylekal se kdyz stal uz na schodech a viděl jak malickánupadla, rychle seběhl schody a zvedl ji k sobě do náruče. Bolí tě něco hodně? Zacal urychlené vyzvídat zdali je v pořádku nebo potřebuje ošetřit. Objal ji a trochu ji pohoupával aby se uklidnila.

Začervenal se trochu při její pochvale." Děkuji..jsem velice potěšen.." usmál se a polibek ji oplatil." Půjdu kamkoliv...Budeš jenom chtít...." zavrněl opět..prostě si to nějak oblíbil a nebooo....ho nakazil Seadrick. Pohladil ji po tváři...a zadíval se jí do očí.

Ani to nezaregistrovala aby nejak pomohla. Mala uz lezela na zemi a Donnie byl u ni. Rychle se za nimi rozebehla. "Broucku! Jsi v poradku?" Klekla si vedle ne a zadivala se na jeji bradu. Nevypadalo to zle jen to bylo odrene. "Jeste ze na tech schodech je ten tenky koberec nebo co to vubec je, jinak by to bylo horsi." Rekne a vydechne stresem, tahle vyprava bude jeste slozita.

Netrvalo dlouho a Donnie ji zvedl, přitulila se k němu na rameno a dala mu ručičky okolo krku,, moc toho právě nenamluvila. Pak se otočila na Ari a pohnula se z Donnieho náruče tak, aby ji pustil na zem.
"Já jdu zpátky spinkat." Ozámila jim a šlapala zpátky po schodech.

Dobře. Pomalu mu slezla z klína. Půjdem se projít, vrnítko? Olízla si rty a povzdychla si, koukla se k oknům, odkud se hrnulo světlo. Cítila se s Kanem v klidu a to stačilo jen to, že je poblíž.

Pustil ji na zemTo jsme došli daleko. Zamumlal si, spíš sám pro sebe a sledoval ji jak si to kráčí zpět. Bylo mu líto, že upadla a taky, že se vrací, ale to nevadí, hlavně když bude princeznička v pořádku a s dobrou náladou.