Scientists house

" jop půjdeme moje upírko.." zavrněl schválně znovu a pomaličku ji pustil, aby z něj mohla slézt." Kam bys asi tak chtěla jít..?" Zeptal se dopředu jestli má nějakou tu představu, kam by měli již není co by měli hledat.

Podiva se na Donnieho a jen prikyvne rameny. Sleduje jak mala jde nahoru a radeji si za ni stoupne kdyby padala. Doprovodi ji k postylce, pomuze ji zpet do pyzama a ulozi ji. "Tak si odpocin kdyby neco budeme tady dobre??" Usmeje se na ni a prikryje ji perinkou.
Otoci se na Donnieho "Tak co ted??"

Šel za Ari, počkal nez princeznu zas oblékne a pak k ní došel... nebo spíš ona k němu. Ehm... chci se zeptat, zdali by víle vadilo... kdybych se na chvilinku ... vzdálil. Poškrábal se na hlavě, pořádně prohrábl vlasy a zadíval se jí do očí.

Nechala Ari, aby ji uložila, ale už neřekla ani slovo, otočila se k postýlce, a když jí Ari přikryla peřinkou, odhrnula se a šla tučňáka a medvídka dát zpátky mezi plyšáky a vzala si kočičku. "Dneska budu spinkat s Elizabeth." Oznámila jim a lehla si k nim zády.

Podivala se na Donnieho a tak nejak jen pokrcila rameny. "Nejsi povinen chodit s nama dvema" lehce se zasmeje. "Rozhodne se muzes vzdalit. Tak snad si nas zase najdes" usmeje se na nej. "A dekuji ti ze jsi se o ni tak postaral, bez tebe bych to nezvladla" podivala se na nej, rychle ho objala a dala letmou pusu na tvar a potom si sla sednout na gauc vedle male. Tak nejak ji radeji bude hlidat kdovi co tady vsechno je.

Oki. Vesele se usmála a ... v  zápětí ztuhla. Vlastně... vůbec netuším. To nechám na tobě. Založila si rozhodně ruce na hrudi a nechala si na líci opět vykouzlit úsměv.

Jen přikývl, pokýval hlavou a usmál se. Zase si vás naleznu, o tom není pochyb. Mrkl na ni. Zvládla, nic úžasného jsem- když mu byla darovana pusa na tvář, začervenal se. ...ne-udělal. Pousmál se. Děkuju, za všechno. Pak už si sebral saky paky a znovu se vydal na cestu, sešel schodišté, ještě na Ari zamával a nasměroval si to k vchodovým dveřím, z kterých vyrazil a směřoval si to pak přímo za nosem. Udivovala ho každičká věc, jediné co mu bylo povédomé byly pouliční lampy.... Pokračoval podle značek "Pláž", nez si to kouzelné místo vyprosil a doťapal tam.

" nooo...jak je libo..." uculil se trochu." Možná někde, kde bude příroda...." zamyslel se trochu nad tím. Usmál se mile..." první se běž, ale obléct...abys nějak neokouzlila zdejší může a oni mi tě neukradli..." zase ta jeho žárlivost.

Nesl ji takhle na rukou pomalu do pokoje kde předtím byli, protože nevěděl kam jinam a taky tam měla to triko. Kdyby neměl teď tak vyjimečnej sluch tak by ji asi nerozuměl, ale teď ji slyšel jak by teprve až teď mluvila normální hlasitostí. "Hai... něco zakousneme a uložím tě," pousměje se. Rád o nékoho pečoval tak teď byl za ní rád. Cítil se alespoň jistěji a že pro néco může bojovat. Navíc teď byla spíš jako líná unavená kočička než ten neposednej králíček. Uplně k sežrání. Což by tedy nedělal. Vlastně neví co je zač. "Když se mohu zeptat...co jsi když...jiš duše?" položil ji pomalu na postel a podíval se ji zas do očí.

Vesele se culila jako dítě, co dostane sladkost." Hai hai...chci mazlíčka u sebe...doufám, že budeš spinkat u mě..."zavrněla tiše a přitulila se k němu. Po chvíli se tiše zasmála pobaveně.." Mnoo...jsem dvoumetrový okřídlený démon..."Podívala se mu do očí, aby věděl, že to opravdu myslí vážně a nedělá si z něj nějakou tu srandu.

Jistě obleču se... prosimtě, kdo by po někom jako já, toužil? Ušklíbla se, postavila pevně na nohy a rozesla ke dveřím. Jsi roztomilý když žárlíš. Prohodila jen a zmizela za dveřmi, rychle se utíkala obléct, alespoň do něčeho co by jí slušelo a pak z pokoje vysvištěla jako střela, aby seběhla schody.

"Jáá..? a další nadržení králíčci..?"Zasmál se pobaveně, zvedl se, pak zrudl a podíval se jinam."Já nežárlím.."zamumlal, pomalu šel ke vchodovým dveřím, opřel se o stěnu a vyčkával na svoji lady...díval se na dveře, takže moc nedával pozor.

Než se nadála, byla už pěkně u domu. Nejdřív chtěla Ianovi něco říct, protože ji ani nevaroval, ale nakonec nad tím mávla rukou. "Děkuji za doprovod. A teď ze sebe půjdu sundat to mokré oblečení, tak mě prosím omluv."
aniž by čekala na jeho reakci vešla do domu, sundala si jehly a šla do svého pokoje a napustila si horkou vanu a začala se omývat, poté sešla dolů v kraťasovém overalu a sedla si k rozhřátému krbu.

"Uhm, jo." Řekl i když už byla na schodech. Po chvilce vešel nahoru do svého pokoje, dal si horkou sprchu a lehnul si do postele. Po chvilce přemýšlení nad jeho bratrem, a jestli je vůbec naživu usnul.

Seběhla schdy, posledni dva doskočila a skončila před ním.Myslel jsi to vážně? Že ty? Zavrněla a ruckama se oprela o stěnu vedle jeho těla. Opravdu jako... opravdu? Pozvedla obočí a uculila se.

Dal ji ruce na boky a skousl si ret, dlouze ji políbil, pak se s ní otočil a rychle vyběhl z domu." Too..budeš muset ze mě nějak dostat..prdelko.."Zasmál se pobaveně a čekal jestli za ním poběží a bude si chtít s ním hrát. Dostal konečně náladu a energie měl hodně, což mu zrovna vyhovovalo, kdyby se rozhodla zakousnout.

Uculila se a polibek ještě prodloužila, pak polekaně zamrkala a ušklíbla se. Upíří rychlostí se přesunula ven, u toho za sebou stihla zavřít dveře a skočila mu na záda a olízla mu krk. Mě neutečeš. Zašeptala.

Zamrkal jenom, když mu zmizela před očima, pootevřel pusinku...takovou rychlost ještě v životě neviděl..Vyjekl trochu polekaně a poskočil, chytil ji za nohy, aby ji udržel u sebe a zavzdychal." Nemám proč utíkat moje samičko.."zavrněl a skousl si ret.

Samičko? Ješté před několika vteřinkama, jsem byla prdelka. Zašeptala a pevně ho objala a přitulila se. Nuže, koníčku... kam pojedeme, hmm? Zavrněla tiše a uculila se, přišla si s ním v pohodě, uvolněně a zázračně normálně.

Letěli vstříc domu který před nějakou chvílí opustil. "Vlastně nevím mě se třeba jedna bojí... a těžko říct co jsou ostatní zač." řekl pomalu.
" Na druhou stranu ty jsi naše naděje a pomoc takže to snad bude lepší."
pokusil se usmát ale jako kamennému mu to šlo hůře.
"A jsme skoro tady tudy jsem vyšel já."
ukázal na vysklené okno a pomalu vletěl dovnitř kde se proměnil zpátky.
" Uznávám bylo to rychlé opuštění prostoru."
Zatvářil se omluvně

"Budu zajisté," usmál se na ní a podal ji to triko. Neví copak tu může být k jídlu, ale asi by teď snědl docela cokoliv. Pohladil ji po zádech a pak ji zvedl ruce, aby ji triko oblékl. Ne že by na to snad neměla, ale vypadala mile unaveně a tak to udělal sám a napravil ji ho. Pak na ni trochu zamrkal. "Démon...oh," pousměje se. "To bych nečekal když vypadáš takhle mile... asi je tvé lidská podoba dobrá past na chycení oběti i když s tvou silou co jsem slyšel ze sestřy pohádek bys určitě nepotřebovala nějaké pasti...je to zákerný," políbí jí. "Strašné se mi líbíš..."

Nechala se obléct a tiše u toho vrněla." Děkujiii..."zazubila se. Sledovala ho a pak se zasmála." to by nečekal nikdo..noo..zákeřná jsem..Prostě se tvářím jako andílek a pak páác...moucha je chycená v pavučince.."zasměje se zase a polibek mu oplatím."Ale nuu"

" Hmm..nevím..někam bychom mohli...prostě to tady prohlédneme..."zašeptal a pomalu se vydal směrem k pláži, tam by to mohlo být příjemné místo k návštěvě.

Zavrněla spokojeně jako kočka a objala ho. Hlavu mu opřela o rameno a koukala před ně do dálky. Dobře. Špitla tiše a ušklíbla se. Skousla si ret, trochu si povzdechla a rozhlédla se. Nechápala ty změny...

"Prosím..." usmíval se na ní. Znovu tak hravá jako kočička. Vypadá tak strašně mile a taky o tom ví. Sama přiznává, že její vzhled je jako taková nepotřebná pastička. Jelikož jednoduše s její sílou nepotŕebuje néjakou krásu. Prostě by po něčem skočila a byl by konec, nejspíš je to hezké maskování. V jiné podobě by moc nezapadala. "No to tedy, že jsi," zasměje se. "Uznávám, ale že se mi to líbí.. je to hodně zajimavý...jako celá ty," pousměje se a vezme ji za ruku, že půjdou do té kuchyně néco najít.