Scientists house

Dobře shrneme si fakta za prvé jeho žaludek vyhlásil exkurzi na svět takže se snažil vyjít ústy to nebylo hezké, dále tu měl někoho kdo na něj mluvil jazykem který mu nic neříkal, ale aspoň ho to utvrdilo v tom že není ani v nebi ani v pekle , nabízel mu vodu kterou si vzal.
" Díky...asi jsem v pohodě"
nebyl vlastně jeho pravá ruka se najednou zešedivěla a byla těžká jako kamená začal prudce dýchat a jeho ruka se srovnalo.
" Huuf...tohle je zlí... nikdo nic neví... dobře to bude v poho ..."
rozhlédl se.
"Fajn možná zkusit najít knihy nebo něco pokud jsme někde na zemi tka musíme zjistit kde a co to tu je a třeba je tohle jen očistec kdo ví."
jeho břicho zakručelo.
"A hlavně najít něco k jídlu můj navrh zkusíme něco chytit upéct a svolat všechny třeba zjistíme jestli někdo něco ví a tak."

Podíval se na muže co přišel. Oba tady vypadali mnohem jinak jak on a to nemyslel ani rasu. Ale v tom chaosu to není vubec podstatný. S trochu pootevřenou pusou se snažil jim vše porozumět, ale měl problém ve stresu chápat, vnímat i mluvit jinak než japonsky. Když něco vypustí z pusy, ví, že to nebude dávat zrovna smysl. Polkl a skákal pohledem z jednoho na druhyho.
"Hai... jídlo," přikyvl a postavil se. Snažil se néjak dostat toho muže na nohy, ale jeho tělo bylo zvlaštně ztuhlí. To jeho ne. Přesto, že cítil, že byl v zimě tak jeho tělo se zahřálo u toho tepu moc rychle a jeho svaly už byli dost zahřáté. Hlavně nesmí opustit skupinu jinak je ztracenej.

Jsme na neznámém místě, je to dům a je bůh ví jak velký, možná nemusíme lovit... ale jen... najít kde se tady vaří, nemůže to tu být úplně opuštěné. Usmál se a rozhlédl, došel pak k nim a pokusil se asiatovi pomoct s zvedáním toho muže ze země. Těžší než balvan. Zamumlal.

Jde dolů po schodech a rozhlíží se po domě, dojde do kuchyně a rozhlíží se po všech možných spotřebičích o kterých nemá potětí co jsou zač. "Ještě že tohle nepotřebuju používat abych se mohl najíst." Řekne si potichu pro sebe. Navíc, už má docela hlad.
Jo, klidně by mohl vysát někoho z těchle lidí ale třeba se budou hodit.
Otočil se na tu dívku se kterou mluvil nahoře a pousmál se na ní. "Přeslechl jsem tvoje jméno."

DOšla do kuchyně a oněměla, tolik přístrojů. Samozřejmě, že je musela si jít prohlídnout. Došla ke sporáku a přemýšlela jak se do toho leze. Připomínalo jí to kamna, ale divné kamna, pak došla kledničce, ale než stihla přijít na to jak to funguje ozval se ten kluk za ní. "Možná jsi ho přeslech protože jsem ho neřekla." Řekla poněkud sarkasticky. Nechala trochu pomlku než se k němu otočila a pak pronesla. "Jsem Liana, pane, Liana Reynolds..." pak se opět otočila k ledničce a otevřela ji. Zde bylo spoustu potravin, ale i ovoce a zelenina. "Je to chladné." řekla. Ale pak si domyslela, že to asi pomáhá udržet potravin čertvé, vždyť i na hradě dávaly některé potraviny do chládku do sklepa.

Usmál se aspoň v tom stavu hladu nebyl sám a to bylo dobře nepřízni osudu se vždy čelí lépe když vás je více.
" No jo moje tělo mě nechce poslouchat nevím proč."
odpověděl ale jeho tělo už zase bylo normální a lehčí,tedy na tělo muže jeho postavy. Zvolna se vydal chodbou došli do zajimavého pokoje bylo v něm cosi co vypadalo jako kdyby látkou potáhli nějakou kostku na podlaze byl koberec ale on si nepamatoval kdy by na kobercích viděl tak divná zvířata a navíc ho to utvrzovalo v tom ,že musí být u někoho bohatého, jak se tak zamyslel jeho myšlenkou proběhl malí záblesk vzpomínky obraz dva draci černý a bílí oba nesoucí čtít s mečem a holí. Neměl tušení co to znamenalo ale jeho tělo se po té vzpomínce zhouplo v jakési ztrátě rovnováhi a on padal na velké černé zrdcadlo,v poslední chvíl ise stoči la vrazil do něj jen částí. Celí pokoj najednou prosvitilo zvláštní světlo a hlavně zvuk v onom zrdcadle se objevila žena která začala něco říkat.
Nico prakticky nadskočil a udělal několik kroků dozadu zakopl o koberec a přeletěl přes stolek kterého si nevšiml.
"Co to kdo je dostal tam...jak proč?"
s nepochopením se díval na černou plochu zrdcadla které nyní ožilo, nemohl vědět ,že zapl televizi a právě běží zprávy. On si spíš mnul pochroumané části a snažil se pochopit co se to děje o čem to ta žena mluví co to sakra má na sobě jak muže být tak necudně oblečená a co to sakra ukazují jak se do zrcadla vejde tolik lidiček.

Trochu se zasmál na chlápkovy co mu pomohl protože tomuhle zrovna rozuměl když to ani nebylo dlouhý. Pak následoval toho 'nemocného' a taky v úžasu sledoval. Zdaleka tolik krásy neviděl a to si byl jist. Na něco takoveho by si pamatoval. Trochu se lekl. Skoro začal taky křičet na tu věc. Bál se co to má bejt. Další zajatci? Nakráčel k obrazovce a začal ji zkoumat. "Potřebuji pomoct?" vrátil pohled k mužum a zas odstoupil dál. Oči měl vykulený jak nic nechápal. Nebyl zvyklej dokonce ani na tu věc na které se probudil ani na nic podobného...jak se sem sakra dostal.

Stane se. Usmál se a pomohl mu na nohy. Nechtěl zůstat sám a tak toho chlápka následoval. Spolu s asiatem po boku. V mistnosti si prohlížel malickosti u skříněk a pak se vylekaně zadíval na televizy která náhle začala hrát. Nechápal. Taková... ženská uvězněná v krabici? No proč ji nějak nezkusit zachránit. Pomalu a s opatrností aby ho kouzelná krabice s pani a lidmi nesezrala nebo taky nevtahla do sebe se přinlížil a zaklepal na sklo. Halooo?? připlácl na obrazovku obličej Slyší mě tam někdooo? Odtáhl se, zkousl si ret a zamyslel se nad tím co s tim provede. Zkusil televizy pohladit, jako kouzelnou džinovu lampu, ale to se nedařilo.

Pousmál se na Lianu . "Ian Salvatore, Liano." Pousmál se a podal jí ruku, jak se sluší. I když teda většinou, slušný nebyl. "Takže.. Ty jsi z nějakého paláce? Odkud?" Ptá se mezitím co si prohlíží nábytek kuchyně."Kde myslíš že maj něco k pití? Aspoň šampaňský,nebo tak. " Řekne a ušklíbne se.A začne otevírat skříňky aby něco našel.

Když jí opdal ruku, přijala ji a trochu sklonila hlavu na pozdrav. Když se jí zeptá n to odkud pochází trochu se zarazí. CHvilku to trvá než odpoí, nevěděla jestli o tom chce mluvit, ale nakonec... "Bulharsko. A vy?" Zeptá se jej.
Pak se dívá jak něco hledá, když se zeptá na alkohol, jen pokrčí rameny. Vždyť toho ví sama tolik jako on.

Schodly se na tom někdo tam vězní další lidi ,vlastně oni měli štěstí ,že tam taky nebyli třeba se nevešli. Tak jako tak se rozhodl že je z toho zkusí dostat když neodpovídali na volaní toho muže rozhodl se on o poněkud přimější přistup přistoupil k televizi a zařval.
"Vydej ty lidi."
a praštil do ní obraz se zazrnil a najedno ubyla žena pryč místo ní tam byl polonahý chlápek s rourou v ruce zekteré letali zablesky do jiných mužů kteří padali v krvi na zem.
"Co si z ní udělal parchante co si z ní udělal."
obraz se jeeště změnil několikrát nejdříve na ženu která jakýmsi hadříkem dokázala udělat z jakékoliv plochy zdcadlo, pak zase na záběry z nějaké kuchyně ....
"Sakra kolik jich tam je a jak je dostaneme ven?"
zeptal se spíš sám sebe a nevěděl co s tím má dělat.

"Já... " Na chvilku se odmlčí . "Tak různě." Řekne s klidným hlasem a konečně najde v jedné skříňi lahve šampaňského. Vytáhne ho a položí na stůl. Pootvírá skříňky a vyndá 2 skleničky které najde. Postaví je na stůl a naleje šampaňské a podá jedno Lie "Není nejlepší..Ale aspoň něco." Ušklíbne se a čeká až si to vezme.

Jeho odpověď ji zmate. Ale radši se víc nevyptává. Kdyby chtěl tak jí to řekne. Když jí podává skleničku, na chvíli zaváhá, ale pak si ji vezme, ale nenapije se. Jedním prstíkem přejede po obvodu skleničky a prohlíží si ji. Kam se poděly číše? Zamyslí se a hledí na tu tekutinu ve skličce.

Vypije skleničku a položí ji na stůl. "Kde máš manžela?" Zeptá se možná i docela drze a prohlíží si dál věci které jsou v kuchyni.Po chvilce už začíná mít fakt docela velký hlad, pravděpodoběn se bude muset jít někam ven najíst..u někoho samozřejmě.

Jeho otázka ji zarazí, ale víc urazí. Naráz vypije skleničku a prudce mu pohlédne oči. Dojde k němu a vrazí mu tu sklenku do druhé ruce. Chvilku mu hledí do očí, aby věděl, že je na něj naštvaná. Pak se otočí a jde z kuchyně pryč. Když je venku orzběhne se a běží zpět nahoru, protože cítila jak se jí slzy derou do očí. Vběhla do pokoje kde se probudila a zavřela za sebou dveře. Svezla se po vedlejší stěně a nos si utřela do rukávu, pak začala plakat.

Jen zůstane stát s překvapeným výrazem v obličeji [/b]Uhmmm.. sakra"[/b] Vyhrkne a doběhně k jejím dveřím a zaklepe "Umm.promiň? Jestli jsem řekl něco špatně." Nebyl si jistej co má vlastně říct,v tomhle moc dobrej nebyl.

Popadne ji amok ap omalu se doškrábe k posteli, nemá ale sílu, aby na ni vylezla, jenom se chytne peřiny a drtí ji mezi prsty. "Jdi---pryč!" Zařve ke dveřím histericky, ale jde poznat, že brečí. Hlavu položí do peřin a brečí dál.

"Dobře..jak chceš" Řekne a trochu zatlačí na dveře a otevře je - upíří síla se někdy hodí,vlastně většinu času.Dojde dovnitř a koukne se na ni. "Vím jak se cejtíš." Snaží se ji uklidnit.

Když se vetře dovnitř, i když chtěla aby odešel, prudce vstan a jde k němu a zatlačí jej do břicha. "Já jsme ti řekla, abys vypadl. Chápeš to?! Chci být sama!" Zdůrazní a tlačí jej pryč, ale proti upírovi nemá šanci a díky tomu histerčí ještě víc. Začne jej trošku mlátit, ale těma její párátkama to nemá smysl. "Nemáš ani tušení jak mi je nebo co prožívám. Nevíš nic..."

Když pronese větu o tom jak neví co prožívá naštve se.Koukne se na ní aby se jí dostal do hlavy, jo možná by se to dělat němělo ale co, on nikdy nebyl ten dobrej.Chtěl vědět proč jí to tolik naštvalo.Když viděl ztrátu jejího manžela vzpoměl si na svojí rodinu.
"Že nevím.. Vždyť o mě vůbec nic nevíš! " "Nemáš ponětí jak na hovno tenhle 150 letej život byl na hovno?"

Když vidí že neodejde, jenom rozhodí rukama a otočí se nakvašeně k němu zády, dojde k oknu a snaží se utlumit ten vztek co k němu cítít. Nejenom, že je to totální buran, co mluví jenom sprostě, ale nedokáže pochopit, kdy chce být dáma sama a ona dáma je. Vždyť byla princeznou... kdysi. prudce oddechuje... a nechá odtéct poslední slzy.

"Ne tohle fakt ne.. " Řekne a upíří rychlostí zmizí z domu.Musí se jít najíst nebo by zachvilku pravděpodobně zakousnul někoho v tom domě.A to by asi nebylo nejlepší

Sledoval zbylé dva chlápky s kterýma měl štěstí, že tam nebyl stejně jako s ostatními co si jich prozatim nevšímali. Kousl si do rtu. Promnul si ruce. "Muset je dostat ven," prohlásil. Bylo vidět, že je pořád mimo když si nedal dohromady ani lehkou větu a při tom si toho ani nevšiml. Šel k nim blíž a znovu koukl za obrazovku. "Třeba takhle?" Nezamýšlel se dlouho a praštil do budky zezadu, že je to třeba vystřelí ven, no věc se jen zakymácela a rychle ji chytl aby neupadla a ti lidi to nezabilo o zem.

Netuším... mozná na to je nějaka kouzelná formulka nebo ... něco. Usmál se, o kouzlení toho věděl dost, tedy alespoň si to myslel a připadal si tak, ale ze své minulosti a toho všeho čemu se učil si pamatoval minimum. Rozbijem to, mozná je to vystrelí všechny ven. naklonil hlavu na stranu a sledoval obrazovku, obešel televizy. Jsou tu nějaké provázky. Prohlásil, vzal za jeden z nich a sledoval kam vede, kdyz se dostal k zásuvce, pořadně si ji prohlížel a pak za kabel zatáhl az ho vytáhl a televize zhasla. Tohle asi nic nedělá. Zabručel, ale všiml si toho ze to přestalo vydávat zvuky a žena z obrazovky nemluví... bylo ticho. Co to?

Konečně našla něco na oblečení. Všechno bylo tak divné, kalhoty a žádné šaty, nic! Bude vypdat jako muž, ale ta dívka na chodbě to měla na sobě také. Oblékla na sebe tedy modré kalhoty, červenou halenku a tak nějak jí napadlo si kolem pasu obmotat košili, ani neví kde to sebrala, ale přšlo jí to jako dobrý nápad. Obula si divné boty a vyšla znovu na chodbu a zaposlouchala se do zvuků okolí. Kousek o dní uslyšela hlas onoho "nahého" muže, takže se vydala za ním. Vešla do pokoje a uviděla ještě někoho a divnou bedýnku, u které oba dva stáli. "Co se to tady děje?"